sobota 31. května 2014

TAG: Jedno slovo / TAG: One Word


A máme tu poslední květnovou sobotu, tak doufám, že nás v ní čeká něco zajímavého :) Každopádně Vás vítám u svého dnešního článku, ve kterém budu neobvykle stručná a nebudu se moc vykecávat :D A to proto, že se jedná o tag: Jedno slovo, ve kterém máte na 25 otázek odpovědět jedním slovem, což jsem na sebe docela zvědavá, protože normálně neumím na otázku odpovědět jen jedním slovem :D Takže jdeme na to:

1. Tvoje vlasy?     Přerostlé
2. Oblíbená věc?     Tablet
3. Sen z minulé noci?     Hrůza
4. Oblíbené pití?     Čaj
5. Vysněné auto?     Audi
6. Místnost, ve které se nacházíš?     Pokoj
7. Tvůj strach?     Samota
8. Co bys chtěla být za 10 let?     Šťastná
9. S kým jsi strávila včerejší večer?     Kocovina
10. Co nejsi?     Dokonalá
11. Poslední, co jsi dělala?     Vyhledávání
12. Co máš na sobě?     Brýle
13. Tvoje oblíbená knížka?     Čachtická
14. Poslední, co jsi jedla?     Rohlík
15. Tvůj život?     Podnětný
16. Tvoje nálada?     Smutná 
17. Tvé léto?     Očekávání
18. Kdy ses naposledy smála?     Teď

19. Nejoblíbenější víkendová činnost?     Klavír
20. Tvůj počítač?     HP

21. Pivo?     Ne
22. Zima?     Ne
23. Dovolená?     Maledivy 
24. Na tvé posteli?     HK (= Hello Kitty :))
25. Láska?     On

Mějte hezký víkend,
T.

-----

And here we go with the last Saturday in May, so I hope something interesting is awaiting us in it :) Anyway I welcome you in my today´s article in which I´ll be unusually brief and I won´t blab too much :D That´s because it´s about tag: One Word, in which you have to answer 25 questions in one word, so I´m quite curious on me, because normally I can´t answer question in just one word :D So here we go:

1. Your hair?     Overgrown
2. Favourite thing?     Tablet
3. Last night dream?     Terrible
4. Favourite drink?     Tea
5. Dreamed-of car?     Audi
6. The room where you´re right now?     Bedroom
7. Your fear?     Loneliness
8. What would you like to be in 10 years?     Happy
9. Who did you spend last night with?     Hangover
10. What aren´t you?     Perfect
11. The last thing you did?     Searching   
12. What are you wearing?     Glasses

13. Your favourite book?     Bathory
14. Last thing you ate?     Roll
15. Your life?     Challenging
16. Your mood?     Sad 
17. Your summer?     Expectation
18. When did you last laugh?     Now
19. The favourite weekend activity?     Piano
20. Your computer?     HP
21. Beer?     No
22. Winter?     No
23. Holiday?     Maldives 
24. On your bed?     HK (= Hello Kitty :))
25. Love?     Him

Have a nice weekend,
T.

čtvrtek 29. května 2014

Čištění pleti ultrazvukovou špachtlí / Cleansing of the skin with the ultrasonic spatula

Přeji hezký večer,


a hned na úvod se omlouvám, že se středečním článkem přicházím až dnes, ale bohužel technika si postavila hlavu a nechtěla se mnou komunikovat, a taky jsem se necítila fyzicky úplně nejlépe, tak snad mi to prominete :)


Tuto kosmetickou proceduru jsem dostala od nejlepší kamarádky k narozeninám. Sama bych se k takovému kroku asi neodhodlala, protože moje jediná a poslední zkušenost s kosmetikou (když nepočítám aplikaci permanentních řas, což ale není klasická kosmetika) je poměrně hrozivá. Je to ale už hodně stará záležitost. To mi bylo asi 15, takový ten věk, kdy se dělají uhříky. No moje pleť nevypadala zrovna hezky. A tak jsem se tehdy vydala na kosmetické čištění, ze kterého jsem odcházela s obličejem ještě „lépe“ vypadajícím, než když jsem tam přišla. Byla jsem celá zarudlá. O tom, že to nebylo zrovna nic nepříjemného, ani nemluvím. Bylo to takové to klasické hnípání a rýpání v pleti. Paní kosmetička ještě měla poměrně dlouhé nehty, a i když používala papírový kapesníček nebo ubrousek, tak jsem je stejně cítila. Od té doby mám z kosmetiček hrůzu.


Když jsem dostala tohle ultrazvukové čištění, měla jsem trošku obavu, nicméně jsem žena činu a tak jsem se objednala a minulý týden jsem toto čištění absolvovala. A přežila jsem :)


Byla jsem v kosmetickém studiu kousek za Andělem, takže i dostupnost byla celkem fajn. Vůbec jsem nevěděla, co mě čeká. Koukala jsem se sice na stránky studia a na podrobný popis procedury, protože jsem se chtěla vyhnout právě potenciálnímu hnípání, o které jsem opravdu nestála. Na to jsem skoro u dveří upozornila paní kosmetičku s otázkou, která jí asi připadala dost směšná od dospělé osoby: „Bude to bolet?“ No ale musela jsem se zeptat. Paní kosmetička mi vysvětlila, že žádné hnípání nebude a že to s tímto typem kosmetického čištění nemá vůbec nic společného. Je to prý vesměs příjemná procedura.


Stejně s trochou obav a nejistoty jsem ulehla na lehátko, paní mě přikryla dekou, což bylo také zvláštní, když venku bylo skoro tropické počasí :) Nicméně, když ležíte na kosmetice, tak je rozhodně příjemnější mít přes sebe něco přehozeného. Alespoň mně to příjemné bylo. Protože paní kosmetička věděla, že jsem na takovém čištění poprvé, celou dobu mi vysvětlovala, co mi právě dělá, co se chystá mi udělat a vše mi vysvětlovala. Což bylo super.


Paní kosmetička mě nejdříve odlíčila, kromě očí (což jsem byla docela ráda, protože bez make-upu vypadám jak mumie, takže jsem byla ráda, že mi zůstanou namalované alespoň oči :D), pak mi nanesla na pár minut takovou pěnu, která má pleť změkčit. To bylo takové zajímavé, protože ta pěna tak jako lupe na té pleti, ale nic nepříjemného to nebylo. A pak vzala onu ultrazvukovou špachtli, se kterou mi začala jezdit po pleti. Je to takové jako by hladítko a trošku slyšíte takové to ultrazvukové brnění, když se Vám přiblíží k uchu. Jinak je to opravdu vesměs příjemné, jak říkala paní kosmetička. Takže nic bolestivého. Pak mi nanesla bahenní masku z Mrtvého moře, která má ještě za úkol zmenšit zbytky pórů. Maska se také nechala chvíli působit, aby zatuhla, a pak cítíte takové to typické pnutí, jaké je u masek. Masku mi pak setřela navlhčenými tampony, nanesla sérum, které ještě zapracovala špachtlí, a nakonec závěrečný krém, a bylo hotovo. Všeho všudy jsem tam byla 30 minut. Řekla bych, že víc to nebylo. Byla jsem překvapená, protože bývala bych tam byla klidně dalších 30 minut :) A počítala jsem s tím, že to bude tak na hodinu.


Co se týče viditelnosti procedury na pleti, tak určitě to nějaký účinek má, ale po jedné proceduře těžko něco posuzovat. Asi by člověk musel chodit pravidelně, alespoň jednou za měsíc. Ale na mě to zafungovalo určitě alespoň psychologicky, protože mi pak přišlo, že mám tu pleť hladší a méně pórů. Ale nakonec jsem si říkala, že bych mohla návštěvu kosmetičky přece jen přehodnotit a začít chodit, protože dnes už to nic tak strašného není, jako před x lety, kdy jsem to považovala vyloženě jako mučení.


Takže pokud se chystáte na ultrazvukové čištění a máte strach, tak určitě nemějte, protože já jsem velká posera a přežila jsem to a dokonce se mi to i líbilo a přála bych si, aby to trvalo déle, protože je hezký, když se o Vás někdo stará a Vy nic nemusíte, jen ležet a užívat si péči, kterou si určitě po celém dni zasloužíte.

Hezký zbytek večera,
T.

-----

I wish you a nice evening,

and on the beginning I´m sorry about coming up with Wednesday´s article today but unfortunately the technology stood up on its head and didn´t want to communicate with me, and also I didn´t feel physically very well, so I hope you´ll forgive me :)

I got this beauty treatment from my best friend as a birthday gift. I hadn´t pluck up the courage to take this step, because my one and only experience with cosmetics (not counting the application of permanent eyelashes because it´s not a classic cosmetics) is quite scary. However it´s very old thing. I was about 15, that age when the teenage spots appear. Well, my skin didn´t look very pretty. That´s why I went on cosmetic cleansing from which I left with a better-looking face than when I came there. I was completely read. I´m not mentioning that it wasn´t exactly anything comfortable. It was such grubbing around in the skin. The beautician had relatively long nails and even though she used a paper tissue or napkin, I felt it anyway. Since then I have a scary feeling of beauticians.

When I got this ultrasonic cleansing, I was a little worried, but I´m a woman of act, so I ordered myself and last week I passed this cleansing. And I´ve survived :)

I was in a beauty studio near by Anděl, so also the accessibility was pretty good. I didn´t know what to expect. Though I checked the website of the studio and the detailed description of the procedure, because I wanted to avoid potential grubbing around that I really wasn´t interested in. On that fact I almost at the door warned the beautician with a question that she probably found very ridiculous from an adult person: „Will it hurt?“ Well, I had to ask. The beautician told me that there won´t be any grubbing around and that it has absolutely nothing in common with this type of cosmetic cleansing. It´s mostly pleasant procedure.

However with a little bit of worries and uncertainty I layed down on the couchette, the beautician covered me with the blanket, which was also weird, when outside was almost tropical weather :) However, when you´re lying on the cosmetics, then it´s definitely more comfortable to have something on you. At least for me it was nice. Because the beautician knew that it´s my first ultrasonic cleansing, she was explaining to me all the time what is she doing right now, what is she going to do and she explained me everything. Which was great.

First of all she removed my make-up, except the eye make-up (about which I was quite happy, because without make-up I look like a mummy, so I was glad that there´ll be at least my eye make-up :D). Then she applied for a few minutes a foam that has to soften the skin. It was very interesting, because the foam makes some sound on the skin, but it wasn´t uncomfortable. And then she took this ultrasonic spatula and started to go with it over my face. It is such a smoother and you hear a little bit the ultrasonic tingling, when it comes closer to the ear. Otherwise it´s really mostly pleasant thing, as she said to me. It´s not anything painful. Then she applied the mud mask from the Dead Sea, that has a task to reduce the rest of the pores. She let the mask impact for a while until growing stiff, and then you feel a typical tension for the masks. Then she wiped off the mask with the cleansing pads, applied the serum that she incorporated with the spatula, and in the end the final cream, and it was done. I was there for about 30 minutes. I think it wasn´t more. I was surprised because I would been there still for another 30 minutes :) And I counted that it will last for an hour or something like this.

As regards to the visibility of the procedure on the skin, then it certainly has some effect, but I can´t consider it after one procedure. I guess one would have to go there regularly, at least once a month. But for me it worked for sure at least psychologically, because then it came to me that I have the smoother skin and less pores. But finally I thought that I could after all reconsider the visit a beauticians and to start going there, because nowadays it isn´t anything terrible as years ago when I considered it as a downright torture.


So if you´re going to go to the ultrasonic cleansing of the skin and you´re worried, then don´t be, because I´m a big sissy and I´ve survived it and I even liked it and I wished that it´ll last a little bit longer, because it´s nice when someone takes care about you and you don´t need to do anything, just lie and enjoy the care that you definitely deserves after whole day.



Have a nice rest of the evening,
T.


sobota 24. května 2014

Je možné, aby se člověk změnil? / Is it possible for a person to change?


Krásnou sobotu Vám přeji,

doufám, že jste měli úspěšný týden a že Vás čekají ještě úspěšnější :) Teď si ale užívejte víkendu a můžete si čas zpříjemnit třeba u mého dnešního článku a trošku se také zamyslet, jak být lepší, protože víme, že vždy je co zlepšovat a člověk by neměl usnout na vavřínech.

Názvem tohoto článku nemyslím takové to „měnit někoho ve svém okolí k obrazu svému“, ale změnit sám sebe. Nejsem zastáncem toho chtít změnit druhého tak, aby se to líbilo mně a aby to vyhovovalo mým představám. Protože pokud chcete někoho měnit, tak ho nejspíš nemilujete, ale milujete představu o něm, jak by měl vypadat. A taková láska není skutečná.

Pokud chce někdo změnit Vás, pak je to úplně ta stejná situace. Ale zase jsou tu určité věci, které je nutné zvážit. Pokud je něco, co se na Vás nelíbí Vašemu okolí a nelíbí se to ani Vám samotným, pak už to není o tom, že Vás chce někdo měnit k obrazu svému. Nebo tedy může tomu tak v některých případech určitě být. Ale řekla bych, že hlavní je to, že se změnit chcete Vy, protože se Vám na sobě něco nelíbí a to, že se to nelíbí ani Vašemu okolí, je jen Vaší další motivací s tím něco provést.

A teď k otázce, zda je možné, aby se člověk opravdu změnil. Na tuto otázku asi neexistuje jednoznačná odpověď a určitě si o tom každý myslí něco jiného. Já osobně si myslím, že to možné je, pokud člověk jen trochu chce. Ale nic není jen tak a nestane se tak mávnutím proutku. Na všem je třeba pracovat a důležitá je i podpora lidí z Vašeho okolí. To je, myslím, to nejdůležitější, vedle Vaší chuti se změnit.

Samozřejmě svou osobnost nezměníme. Nějací jsme se narodili a tací jsme. Jen s životními zkušenostmi se učíme a můžeme určité rysy naší osobnosti umirňovat, aby se nedostaly někam, kam nechceme.

Je určitě i důležité také mít rádi sami sebe tací, jací jsme. Ale pokud existuje nějaká věc, která nám vadí a která nám může negativně ovlivňovat život, pak bychom se s tím neměli jen tak smiřovat s tvrzením, že prostě takoví jsme a nezmění se to. Jak říkám, nějakou osobnost máme a nezměníme jí, ale můžeme se alespoň snažit korigovat ji, aby nás neovlivňovala víc, než je nezbytně nutné.

Kolikrát jsem slyšela větu: Mysli dřív, než něco vypustíš z pusy. To je i věc, která mě nejčastěji dostává do maléru. Nejhorší na tom je, že si to vždy uvědomím, ale většinou je už pozdě a já se marně snažím něco udělat, abych situaci zvrátila. Je mi ale jasné, že kdyby někdo takhle mluvil se mnou, tak by se mi to taky nelíbilo. Proto se snažím si vždy vzpomenout na tu větičku, ale není to lehké. Protože celý život máme naučené určité návyky a nějak se chováme, takže to samozřejmě nejde hned přeštelovat se na něco, přesto, že to můžeme sebevíc chtít. Zde je právě důležitá podpora Vašich blízkých, to, že ve Vás věří, že to dokážete, protože to chcete a máte k tomu vůli.

Ještě větší, ne-li tou největší, motivací Vám pak bude to, že se Vaše vztahy zlepší a i Vy budete ze sebe mít dobrý pocit. Pokud můžu mluvit za sebe, tak když se chovám nějakým způsobem, tak tím ani nemusím myslet nic zlého, jen každý jsme jiný a každý komunikujeme a reagujeme na věci jinak, proto je mezilidská komunikace oblast, ve které se musíme neustále učit a rozvíjet, obzvláště v té partnerské. Je mi jasné, že určité věci by se prostě říkat neměly, ale já jsem prořízlá pusa a co na srdci, to na jazyku. To je moje povaha. A tak mě i všichni berou, ale rozhodně to neberu tak, že mě tak musí brát a když ne, tak je to jejich problém. To určitě ne! Protože sice já si řeknu to své a jsem spokojená, protože řeknu svůj názor, ale následně si uvědomím, že to tomu druhému mohlo ublížit (přesto, že já jsem to nijak zle nemyslela, jen jsem to asi řekla způsobem, který není úplně košer) a zamyslím se nad tím, jak by bylo mně, kdyby se mnou takhle někdo jednal. Potom se vždy úplně zastydím a je mi to líto, ale bohužel už to nejde vzít zpět.

To je ten moment, kdy si vzpomenu na to, co mi bylo vždy říkáno s tím, ať dřív přemýšlím. Samozřejmě, že to neznamená všechno v sobě držet. Ale jak mi řekla jedna moudrá osoba, všechno jde říci jinak, tak, aby to nebolelo. To je věc, kterou se musím neustále učit, pokud mluvím sama za sebe. Protože to je asi věc, která mi nejvíce komplikuje život, a hlavně tím ubližuji lidem, které mám nejvíc ráda a vím, že si to ode mě nezaslouží. A to je věc, která mě na tom štve nejvíc. Proto je pro mě tou největší motivací vědomí, že už nebudu svým chováním ubližovat těm, které mám nejradši a budu se sebou spokojená, protože ať je to jak chce, jsou to především vztahy, které tvoří náš život a bez nich je náš život jak kniha bez stránek.

"Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství." Dalajláma

-----

I wish you a beautiful Saturday,

I hope you had a successful week and that the more successful ones are waiting for you :) But now enjoy your weekend and you can sweeten your time e.g. with my today´s article and just a little bit think about how to be better, because we know that there is always something to improve and one shouldn´t rest on one´s laurels.

With the title of this article I don´t think that thing „to change somebody to your own picture“ but to change yourselves. I´m not a defender of the need to change the other person as I´d like it and to suit my book. Because if you want to change someone, then you probably don´t love HIM but you love the vision about how he should look like. And that´s not the real love.

If someone wants to change you, then it´s completely the same situation. Although there are some things that you have to consider. If there´s something what your close friends or relatives don´t like about you and neither you do, then it´s not about that someone wants to change you to his own image. Or it may be like that in some cases. But I guess the main thing is that you want to change yourselves because you don´t like something on you and the fact that also your friends and family don´t like it is just another of your motivation to do something about it.

And now to the question whether it´s possible for a person to change. This question has probably no clear answer and certainly each other thinks differently about it. Personally I think it is possible if a person just wants a little bit. But nothing happens just so and with a wand flap. We have to work on everything and also the support of people around you is very important. I guess it´s the most important thing, besides your desire to change.

Of course we can´t change our personalities. We´ve born this way and we´re this way. We just with life experiences learn ourselves and we can moderate some features of our personality that it doesn´t get somewhere where we don´t want it.

It´s certainly also important to love ourselves the way we are. But if there´s some thing that bothers us and which can influence our live in a negative way then we can´t just reconcile with the claim that´s just the way we are and that it won´t change. As I say, we have some personality and we won´t change it but at least we can try to adjust it, so that doesn´t affect us more than is absolutely necessary.

How many times have I heard: Think twice before you let something out from your mouth. This is also the thing that gets me most in trouble. The worst part is that I always realize it, but mostly it´s late and I´m trying in vain to do something to reverse the situation. However it´s clear to me that if someone talked to me like that, I´d not like it either. That´s why I try to always remember the sentence but it´s not always that easy. Because for whole life we have learned certain habits and we behave somehow, so it won´t go to reinstall on something, though we want it a lot. Here is then important the support of your loved ones, the fact that they believe in you that you can make it because you want and you have the will for it.

Even bigger, if not the biggest motivation then for you will be the fact that your relationships will get better and also you´ll have a good feeling from yourselves. If I can speak for myself, when I behave in some way, I don´t mean anything bad with it. Just we´re all different and each of us communicate and react differently to things. That´s why the interpersonal communication is the area in which we have to permanently learn and develop, especially in the partnership. It´s clear to me that certain things shouldn´t be told but I have a big mouth and what you see is what you get. That´s my nature. So everyone takes me this way, but I don´t definitely think that they have to take me like that and if not, then it´s their problem. Certainly not! Because even though I say that thing that I have on my mind and tongue and I´m satisfied because I´m telling my opinion, afterwards I realize that it could hurt the other person (though I didn´t mean it badly in any way, I just told it in a way that is not quite kosher) and I´ll give it a thought about how it would be for me if someone was treating with me this way. Then I always become totally ashamed and I´m sorry about it, but unfortunately it can´t be taken back.

That is the moment when I remember on what I was always told about thinking twice. Of course it doesn´t mean to keep everything inside. But as one wise person told me, everything can be said in other way, in the way that it won´t hurt. This is someting that I need to learn permanently, if I speak for myself. Because that´s probably the thing that most complicate my life. And mainly I hurt people that I like the most and I know that they don´t deserve it. And this is the thing that makes me mad the most about it. Therefore for me the greatest motivation is knowing that I won´t be hurting people I like the most with my behavior and I´ll be satisfied with myself because whether you like it or not, it´s in the first place the relationships that create our lives and without them our lives are like books without pages.

"Don´t let a little argument destroy a great friendship." Dalai Lama

středa 21. května 2014

Dermacol Satin Base vs. Dermacol Pearl Energy

Hezkou středu,
A přeji všechno nejlepší k svátku všem Monikám a mojí mamince :) Dnes se s Vámi podělím o své dojmy z podkladových bází pod make-up od Dermacolu.

Psala jsem zde jednu recenzi na make-up od Dermacolu, který mám doma a moc ho ráda nemám, spíš mě docela zklamal, ale asi to není ani vina make-upu, ale toho, že jsem zvolila špatný typ make-upu. Ale co se týče báze od Dermacolu, tak Satin Base je naprosto super.

Obě báze jsou si dosti podobné. Jen Satin Base je vyhlazující podkladová báze pod make-up a Pearl Energy je rozjasňující báze pod make-up s perlami na unavenou pleť. Jako první jsem začala používat Satin Base. Je pravda, že nanášení make-upu po aplikaci báze je mnohem příjemnější a snadnější než bez jejího použití. Báze jsou gelovité konzistence, ale spíše olejovitější, takže nebudou úplně vhodné pro mastnou nebo smíšenou pleť.

Já nanáším bázi po tom, co si na pleť nanesu pleťový krém, nechám chvilku vstřebat, pak aplikuji bázi, kterou nechám také chvilku vstřebat. Protože mám spíše sušší pleť, Satin Base mi úplně vyhovuje. Ani Pearl Energy není marná, ale je pravda, že je o něco tužší než Satin Base, která se mi lépe roztírá. Ale obě tyto báze vyhladí pleť, vyplní póry a připraví pleť na make-up, který si tak na ni lépe „sedne“ a make-up pak vypadá přirozeněji. Alespoň mě to tak přijde. Samozřejmě také musíte mít kvalitní make-up, který přesně sedí Vaší pleti :)

Co se týče výdrže balení, tak mně tato báze vydržela docela dlouho. Používala jsem ji od Vánoc a vypotřebovala jsem ji v květnu. Nutno říci, že kromě víkendu jsem ji používala každý den. Ale stačí jí opravdu jen malinko, malá kapička na špičku prstu. Takže si myslím, že pokud se nemalujete 10x denně, tak Vám taky vydrží dlouho. Cena není z těch nejnižších, ale zase to není úplně ruinující :) Můžete si koupit buď mini balení, které jsem měla já (15 ml) nebo klasické (30 ml). Netuším, kolik stála ta má, protože jsem ji dostala jako dárek, ale tu malinkou seženete od 210,- Kč a tu větší aktuálně za 369,- Kč na stránkách Dermacolu.


Jak jsem nadávala u Dermacoláckého make-upu na vůni, tak kupodivu báze od Dermacolu má vůni příjemnou, ale sotva znatelnou, takže nijak nedráždí a na pleti mi nevadí. A to platí jak o Satin Base, tak Pearl Energy.

Dříve jsem skoro ani netušila, k čemu je báze pod make-up dobrá a že jsou to akorát další utracené peníze, ale ten rozdíl bez báze a s bází je opravdu znát. Pleť je s bází lépe připravena na make-up a i nanášení je snadnější, ať už používáte štětec nebo raději nanášíte make-up prsty.

Shrnutí: Tím, že se jedná o stejného výrobce, tak rozdíl je u těchto bází minimální, pro mě je ale příjemnější použití Satin Base, protože se lépe roztírá a je víc gelová. Takže pokud si budu příště vybírat bázi, tak určitě Satin Base, ale pokud máte raději hutnější výrobky, tak Pearl Energy je taky fajn. Vlastnostně jsou velmi podobné a kvalitou nezastiňuje jedna druhou. Je to spíš o preferencí každého. Takže zkuste a uvidíte :)
Mějte hezký zbytek slunečné středy,
T.

-----

Nice Wednesday,

And also I wish all the best to all Monicas and my mum especially, because it´s their name´s day :) Today I´ll share with you my impressions of the bases under make-up from Dermacol.

I wrote here a review on Dermacol make-up that I have at home and I don´t like it much. I was rather disappointed but it´s not probably the fault of the make-up but the fact I chose the wrong make-up. But as regards to the base from Dermacol, then Satin Base is absolutely awesome.

Both bases are quite similar. Just the Satin Base is skin smoothing and mattifying make-up base and Pearl Energy is make-up base for tired skin with pink pearl pigments. I first started using Satin Base. It´s true that application of the make-up after application of the base is much more comfortable and easier than without its application. Bases are gel-like consistency, but rather more oily, so it´s not suitable for oily or combination skin.

First of all before the base application I apply on skin the daily cream that I let absorb for a moment, then I apply base that I also let absorb for a bit. Because I have rather drier skin, Satin Base completely suits me. Neither Pearl Energy is not vain, but it´s true that it´s a little tougher than Satin Base which is better for me to smear. But both of these bases smooth the skin, fill out the pores and prepare the skin for make-up that better fits on it and make-up then looks more naturally. At least it comes to me like this. Of course you also need to have good quality make-up that fits perfectly to your skin :)

With regard to the packaging endurance, this base lasted quite long. I´ve used it since Christmas and I had depleted it in May. It´s needed to be said that except weekend I used it every day. But it´s enough to use it just a little bit, a small droplet at the tip of your finger. So I think that if you don´t make yourself up 10 times a day, then it´ll last you also that long. The price is not the lowest but also it´s not completely ruining :) You can buy either a mini package that I´ve had (15 ml) or classic (30 ml). I don´t know how much it was because I got it as a gift but you can buy the small one from 210 CZK and the 30 ml package currently on the Dermacol website for 369 CZK.

As I complained about Dermacol´s make-up smell, then surprisingly Dermacol base has a pleasant smell, but barely noticeable. So in no way it doesn´t irritate the skin and it doesn´t bother me on my skin. And it´s true both for Satin Base and Pearl Energy.

Earlier I almost didn´t even know what is the make-up base good for and that it´s only another spent money. But the difference without base using and with the base is really to see. The skin with the base is better prepared for make-up and also the application is easier whether you use a brush or you prefer to apply make-up with fingers.

Summary: With the fact it´s the same producer we´re talking here about, so the difference between these two bases is minimal. But for me it´s more comfortable using of Satin Base, because it´s better to smear and is more gel-like. So if I´ll be next time picking up the base under make-up, then definitely Satin Base. But if you prefer denser products, then Pearl Energy is nice, too. The properties are very similar and with the quality one doesn´t overshadow another one. It´s more about individual preferences. So try and you´ll see :)

Have a nice rest of sunny Wednesday,
T.

sobota 17. května 2014

Pozitivní myšlení / Positive thinking

Hezkou, i když trošku zamračenou sobotu,

i když máme takové počasí, jaké máme, pokusíme se náladu si zlepšit, protože dnešní článek k tomu přímo vybízí :)

Řekni mi, na co myslíš, a já Ti povím, jaký máš život.


Je mi jasné, že dnešní článek nebude pro každého, protože na tuto oblast má každý jiný názor. A rozhodně se mnou nemusíte souhlasit, ale řekla bych, že v některých věcech se najde každý. Anebo třeba ne. Každopádně se tímto článkem nechci snažit získat Vás na svou stranu nebo Vás přesvědčovat o své pravdě. Nutno říci, že nejsem samozřejmě objevitel teorie pozitivního myšlení. Spíš bych jen ráda dále předávala své poznání a své zkušenosti z této oblasti. 

Nechci se zde pouštět do hlubokých filozofických debat, i si myslím, že by to většinu z Vás asi nebavilo číst. Ale dost věcí z této oblasti je celkem zajímavých a řekla bych, že stojí za to je zde uvést.

S pozitivním myšlením jsem se poprvé setkala, když se mi do rukou dostala kniha Dr. Josepha Murphyho – Moc podvědomí. Jak název napovídá, nejde v této knize primárně o pozitivní myšlení, ale o moc podvědomí. Může se zdát, že jde o dvě naprosto odlišné záležitosti, ale opak je pravdou. Tato dvě spojení spolu více než souvisí. Kniha Moc podvědomí si mě opravdu získala. Byla to první kniha tohoto zaměření, kterou jsem přečetla. Čte se opravdu hezky a doporučuji ji každému. Poté jsem přečetla ještě pár knih s podobnou tématikou, ale vždy jsem se vracela spíš zase k Dr. Murphymu. Asi už jsem byla ovlivněná tím, že jsem jako první přečetla Murphyho a Moc podvědomí nasadila laťku vysoko.

V knihách o pozitivním myšlení je uváděno, že vlastně už v dětství si vytváříme vlastní svět pomocí fantazie a tím tak nevědomky napomáháme věcem, aby se staly skutečností. Samozřejmě v dětství to děláme spíš tak nějak spontánně a moc nad tím ani nepřemýšlíme, a to je právě ono. Nemáme ani nijak vysoké cíle, ale  už v dětství jsme se mohli přesvědčit, že jak jsme si to vysnili, tak to také bylo.

Bohužel v dospělosti už údajně „nemáme čas“ na nějaké fantazírování, a kdybychom se náhodou fantaziím oddali, byli bychom považováni za blázny, kteří nosí růžové brýle. Alespoň toto máme usazeno v našich myslích a vsugerovává nám to současný svět, kde se každý jen honí za mamonem. 

Kniha s podobným zaměřením od Simona Loyda má název Indigový svět a užívá pozitivního myšlení jako možné cesty k bohatství. Ne ovšem k bohatství duchovnímu nebo životnímu, ale k bohatství, jak ho chápe asi většina lidí. Vůbec neříkám, že je něco špatného na tom chtít mít peníze nebo chtít mít víc peněz. To určitě ne. Jen si nemyslím, že mít peníze je cestou ke spokojenému a šťastnému životu. Samozřejmě za peníze si člověk pořídí spoustu věcí, které ho mohou učinit šťastným, ale vše jen z krátkodobého hlediska. Tedy to je můj názor. Proto mě tato kniha, která je laděna spíše povrchně, příliš nezaujala, ale určitě jsem si z ní pár věcí také vzala.

Pokud nejste zrovna fanoušci knih nebo z nějakého důvodu neradi čtěte a přesto byste se rádi něco o tomto tématu dozvěděli, tak můžu vřele doporučit dokument Tajemství (v originále Secret) nebo film Pokojný bojovník.

Osobně si myslím, že je důležité být spokojen ve všech oblastech lidského života, což je možné s pomocí podvědomí nebo pozitivního myšlení, ideálně kombinací obojího, pokud se to naučíme. Je zvláštní, že jako děti jsme toto celkem bravurně ovládali, ale postupem času jako by tato schopnost vlivem vnějšího světa otupěla. Pravdou ale je, že na co myslíme, to máme. Myslíme-li si o sobě, že jsme hlupáci, pak si toto bude o nás myslet i naše okolí, protože z nás vyzařuje navenek to, jak o sobě smýšlíme uvnitř. Stejně je to i s tím, co se nám děje. Často máme ve zvyku svádět vše, co se nám nepovede, na druhé nebo na souhru okolností nebo prostě nešťastnou náhodu. Když se nám něco povede, řekneme si, že to byla jen náhoda a že máme velké štěstí. Neuvědomujeme si ani v jenom z těchto případů, že jsme si k sobě ty události přitáhly, ať už negativní nebo pozitivní. Tím, že na něco usilovně myslíte a věnujete tomu energii, buďte si jisti, že se ta energie postará o to, aby se to skutečně stalo. Je to jako, když jdete do školy nebo do práce a už ráno vstanete s mizernou náladou a s tím, že tenhle den nepřinese nic dobrého. Ve škole pak hned první hodinu dostanete test, o kterém jste nevěděli a na který jste tudíž neměli vůbec šanci se naučit a v práci si Vás šéf pozve na kobereček.

Zkuste se zamyslet nad tím, když Vás čeká nějaký stresující okamžik, například zkouška ve škole, pracovní pohovor nebo cokoliv jiného. Jaké myšlenky probíhají Vaší myslí? Jsou negativní? Většina lidí přemýšlí bohužel již dopředu negativně a neuvědomují si, že už tímto si určují výsledek. A pak si jen řeknou: Já jsem to říkal, že to dopadne špatně. Když jsme schopní vynakládat tolik energie pro to, že se něco nepovede, proč bychom jednou nemohli zkusit pravý opak? Proč stále myslíme jen na to negativní? A ani v nejdivočejších představách bychom se neodvažovali myslet na to, že to může dopadnout jinak. Když cesta k úspěchu může být tak snadná...

Takhle to může znít velmi jednoduše, ale je velice těžké vymanit se z naučeného vzorce chování a najednou přejít na jiný druh myšlení. Není to vůbec snadné a když už se naučíte se svými myšlenkami pracovat, nemůžeme si pak myslet, že jednoho dne si budeme něco usilovně přát a druhý den nám to spadne do klína. Jako všechny plody naší práce i tato chce svůj čas, vytrvejte a uvidíte, že se Vám to vyplatí.

Koukněme se například na přísloví "Každý svého štěstí strůjcem", které s oblibou ráda používám už docela dlouho, vlastně ještě předtím, než jsem se dozvěděla o pozitivním myšlení a o tom, že vlastně celý náš život máme v rukou jen my sami. A je jen na nás, jak ho budeme žít. Je samozřejmě dosti obtížné kontrolovat každou myšlenku, která se nám objeví v hlavě, ale měli bychom si hlídat hlavně ty negativní, protože všichni víme, že negativita rodí jen další negativitu. A z negativních lidí se později stávají bručouni, které nemá nikdo rád.

Příklady táhnou a tak... V únoru jsem se vrátila z Itálie a začala jsem si hledat práci. Všichni víme, že v dnešní době není úplně snadné najít si práci. Tak jsem z toho měla celkem strach a posílala životopisy, chodila na pohovory, až se mi v jedné kanceláři hrozně zalíbilo. A říkala jsem si: Tady bych chtěla pracovat a i bych si se tady uměla představit. Opravdu se mi tam líbilo. Když mě pozvali na druhé kolo výběrového řízení, nemohla jsem uvěřit. Stále jsem myslela na to, jak bych tam chtěla pracovat. Byla jsem na vícero pohovorech, ale měla jsem jasného favorita, kde jsem chtěla pracovat a usilovně jsem na to myslela a přála si to. Druhý den mi zavolala paní z kanceláře, že má pro mě dobrou zprávu. A za dva týdny jsem tam pracovala :)

Ono i s pozitivním myšlením je hned život hezčí a příjemnější, než kdybychom se měli stále jen mračit a na něco si stěžovat. Samozřejmě změnit své stereotypy nejde ze dne na den, ale pokud jen trochu chceme, máme vytrvalost a vůli, tak to ani nemusí trvat tak dlouho a výsledek se dostaví. Uvidíte, jen musíte věřit a vytrvat. Nejhorší je, když si něco přejete, začnete na tom pracovat, pak se Vám zdá, že je to už příliš dlouho a že to nefunguje a jste zpátky ve svém negativním myšlení, a tím zašlapete zárodky Vašeho snažení zpátky a můžete začít znova.

Musím říct, že sama nepatřím zrovna mezi optimistické typy lidí. Nejsem ale ani pesimista. Řekla bych, že jsem realista, ale někdy s kapkou optimismu :) Často nadávám na hodně věcí kolem mě, často jsou to úplné hlouposti a drobnosti, které nemusí mít s mým životem vůbec nic společného, ale přesto je řeším a věnuji jim svou energii. Pak si zpětně říkám, proč já to vlastně dělám. Vším tímhle stěžováním si akorát kazím život sama sobě a tu věc v té chvíli stejně nijak neovlivním, tak proč se kvůli tomu rozčiluji (třeba lidi v MHD), ale je to věc, která mi dokonale zvládne zkazit den. Přála bych si být jednou tak nějak imunní a flegmatická vůči těmto věcem. A myslím, že pozitivní myšlení je prvním krokem. Hlavně se nechci dočkat toho, že budu starým bručounem, co si bude stále jen na všechno stěžovat. Snadno si uvědomujeme věci, které se nám nelíbí a které nám vadí, ale vedle toho nevidíme také to hezké, co se nám líbí, co nás baví, co nás naplňuje, co v životě máme, že tu vůbec jsme, že je další nové ráno a že ho můžeme prožívat. To jsou všechno možná věci, které nám přijdou jako samozřejmé, ale nemělo by tomu tak být. Měli bychom být vděční za všechno, co máme a vážit si toho. Protože si většinou těch věcí začínáme vážit, až když je už nemáme.

Hezkou pozitivní sobotu, a vězte, že bude líp, pokud tak budete myslet :)
T.

Ještě jeden citát na konec: "Všichni jsme jen výsledkem toho, o čem jsme přemýšleli." Buddha

-----

Nice, althought a bit cloudy Saturday,

even if we have weather that we have, we´ll try to make our mood better, because today´s article directly calls for this :)
  
Tell me what do you think about and I´ll tell you, what´s your life.

It´s clear to me that today´s article won´t be for everyone because everyone has different opinion about this topic. And certainly you don´t need to agree with me but I´ say that in some parts there is something for everyone. Or maybe not. Anyway I don´t want to try to get you on my side or persuade you about my truth with this article. It´s needed to say that I´m of course not the discoverer of the theory of positive thinking. I´d rather like to share my knowledge and experiences in this area.

I don´t want to go into deep philosophical discussions, and I even think that most of you probably won´t like reading of it. But a lot of things in this area are quite interesting and I think it´s worth to mention it here.

I first met the positive thinking when I got a book by Dr. Joseph Murphy – The Power of Your Subconscious Mind into my hands. As the title suggests, this book isn´t primarily about positive thinking but the power of subconscious mind. It may seem that these are two completely different issues, but the opposite is true. These two idioms are more than related. The book The Power of Your Subconscious Mind really got me. It was first book of this specialization. It´s read really nice and I recommend it to everyone. Then I read a couple of books with similar theme, but I always came back to Dr. Murphy. I guess I was probably influenced by the fact I first read Murphy and The Power of Your Subconscious Mind has set a high standard.

In the books about positive thinking it´s claimed that actually in the childhood we create our own world through imagination and thereby unconsciously we help things to become reality. Of course in the childhood we do this somehow spontaneously and we don´t even think about it much, and that´s it. We don´t have in any way high aims, but already in the childhood we could make sure that how we dreamed it, then it was like.

Unfortunately in adulthood we supposedly „don´t have time“ for some fantasizing and if by accident we would devote to the fantasies, we´d be considered fools who wears pink glasses. At least that´s what we have seated in our minds and what today´s world put into our heads where everyone just chase the mammon.

A book with a similar orientation by Simon Loyd has the title Indigo World and uses positive thinking as a possible way to wealth. But not for spiritual or life´s wealth, but to the wealth as the most people understand it. I don´t absolutely say there´s anything wrong with wanting to have money or to want to have more money. Certainly not. I just don´t think that to have money is the way to a satisfied and happy life. Of course for money one can buy a lot of things that can make him happy, but everything just in the short term. So that´s my opinion. That´s why this book didn´t receive much attention from me, because it´s tuned rather superficially but I´m sure I took a few things from it as well.

If you´re not fans of the books or for some reason you don´t like reading and despite of that you´d like to learn something about this topic, so I can warmly recommend the documentary The Secret or movie Peaceful Warrior.

Personally I think it´s important to be satisfied in all areas of human life, which is possible through the subconscious or positive thinking, ideally with combination of both, if we learn it. It´s curious that we handled that quite excellently in the childhood but over time it was like this ability became stupefied by the influence of outer world. The truth is that what we think about, is what we have. If we think about ourselves that we´re stupid, then this is the same what our surroundings will think, too about us because it exudes on the outside how we think about ourselves inside. The same is with what happens to us. We often tend to blame everything what didn´t turn out well on the others or on the harmony of circumstances or just bad luck. If something turn out well, we say it was just a lucky chance or that we have a good luck. We don´t realize in each of these cases that we´ve attracted these events to us, whether negative or positive. By intensively thinking about something and spending energy on it, be sure that the energy will take care that it´ll really happen. It´s like when you go to school or work and in the morning you wake up with a miserable mood and with your mind like this day won´t bring anything good for you. Then at school at first class you get a test which you didn´t know about and therefore you didn´t have a chance to learn and at work your boss invites you on the rug.

Try to think about when you´re in front of some stressful moment, such as exams, job interview or anything else. What kind of thoughts run your mind? Are they negative? Most people unfortunately think forward negatively and they don´t realize that with that they already decide for a result. And then they just say: I told that it will end badly. When we´re able to spend so much energy that something goes wrong, why should we once try the opposite? Why we still think only on negative things? And in the wildest fantasies we wouldn´t dare to think that it might happen in another way. When the way to success can be so easy...

Like this it may sound very easy, but it´s very difficult to break out of the learned pattern of behaviour and suddenly switch to a different kind of thinking. It´s not easy at all and when you learn to work with your thoughts, then we can´t think that one day we will intensively wish for something and another day it´ll fall into our lap. As all the fruits of our work also that one takes time, hold on and you´ll see it´ll worth it.

Let´s take a look for example on the proverb „Every person is the agent of his own fortune“ that I like to use for quite a long time, even before I learned about positive thinking and that in fact we actually hold our whole life in our hands. And it´s only up to us how we´ll live it. It´s of course quite difficult to control every though in our head but we should watch especially the negative ones because we all know that the negativity breeds only other negativity. And negative people later become grouches which nobody likes.

The examples are pulling and so... On February I came back from Italy and started looking for a job. You know that nowadays it´s not that easy to find a job. So I was a little afraid of that and I was sending a lot of CV, I was going at job interviews until one day I liked one office the most. And I thought: I´d really like to work here and also I can imagine myself here. I really liked it there. When I was invited to a second round of open competition, I couldn´t believe it. I kept thinking of how badly I wanted to work there. I´ve been on quite a lot of job interviews but I had a clear favourite where I wanted to work and intensively I thought about it and I wished for it. The other day I got a call from the office that they have a good message for me. And in two weeks I worked there :)

Well also with positive thinking the life is more beautiful and more pleasant than if we still just frown and complain about something. Of course you can´t change your stereotypes from day-to-day but if we just want a little, if we have the persistance and will, then it may not even take that long and the result will come. You´ll see, you just need to believe and hold on. The worst is when you wish for something, you start to work on it, then you feel that it´s been too long and that it doesn´t work and you´re back in your negative thinking, and thus you trample down the seeds of your efforts back and you can start from the beginning.

I have to say that I don´t belong exactly among those optimistic types of people. However I´m not even a pessimist. I guess I´m a realist but sometimes with a drop of optimism :) I often grumble about a lot of things around me. Often it´s full of stupidity and details that doesn´t have anything at all with my life but though I deal with them and I spend my energy on it. Then I retrospectively wonder why I´m doing it. All of this complaining just mess up my life and at the same time I don´t influence that thing in that moment, then why I still get angry about it (e.g. people in the public transport). But it´s a thing that can perfectly spoil my day. I wish one day I could be somehow resistant and stolid to these things. And I think that positive thinking is the first step to it. I just don´t want to wait to see I´ll be an old grouch that will still only complain about everything. We easily realize things that we don´t like and that bother us but next to it we don´t see that nice things we like, that we enjoy, that fulfills us, what we have in our lives, that we can be here at all, that it´s another new morning and that we can experience it. These are maybe things that come to us as natural, but it shouldn´t be so. We should be grateful for everything we have and cherish it. Because mostly we begin to cherish these things only when we don´t have it any more.

Have a nice positive Saturday and believe that it´ll be better, if you´ll just think that way :)
T.

One more quote at the end „We´re all just the result of what we were thinking about.“ Buddha

středa 14. května 2014

Kosmetické best of / Beauty Best Of

Vítám Vás u středečního beauty článku,

ten dnešní bude o mých nejoblíbenějších kosmetických produktech. Asi nebudu zdržovat zbytečnou omáčkou (té si užijete dost níže :D) a jdu hned na to. Musím ale předem říct, že je docela těžké vybrat vždy jen jednu věc, takže někde je jich uvedeno více, protože se zkrátka nemůžu rozhodnout :)

Nej... kosmetická značka

L´Oréal.

Nej... vlasová kosmetika

Jednoznačně L´Oréal, a nejvíc balzám - obnovující péče pro velmi zcitlivěné vlasy L´Oréal Professionnel, Absolut Repair Cellular.

Nej... produkt na tělo

Balea tělové máslo s kakaem nebo Balea hydratační tělový krém s vůní bambuckého másla, jsem teď na vážkách, protože každý z těchto dvou je jiný a má jiné vlastnosti. Oba ale krásně voní, hezky hydratují (v případě másla spíš promastí), takže se stále nemohu rozhodnout :)

Nej... produkt na obličej

Alverde tělové máslo s makadamovým oříškem a bambuckým máslem pro suchou pokožku, přesto, že není primárně určen pro obličej :)

Nej... make-up

Ono to vlastně ani není tak dávno, co jsem make-up začala používat, protože jsem si vždycky myslela, že je to výsadou starších dam. A slovo make-up ve mně vždy vyvolávalo hrůzu, kdy jsem si představila ženu s obličejem v podobě masky. Ale dnes už vím, že make-upy současnosti už tak vypadat vždy nemusí, samozřejmě to chce vždy s citem a nic se nemá přehánět. Ale co tím chci říci, je, že tedy zatím nejsem žádná make-upová přebornice. Ale jak jste si určitě mohli všimnout, mou oblíbenou značkou v oblasti make-upů je značka Maybelline. Vůbec není špatný make-up, co používám teď, kterým je Fit Me právě od Maybelline. Ten je opravdu fajn :)

Nej... báze pod make-up

Dermacol Satin Base.

Nej... kosmetické štětce

Hakuro. Ráda bych jednou svou sbírku obohatila o legendární štětce Sigma, abych měla možnost srovnání s levnějšími kolegy :)

Nej... produkt na rty

Záměrně neuvádím kategorie nejoblíbenější rtěnka a nejoblíbenější lesk, protože nejsem úplně rtěnkový typ, přesto, že pomalu začínám do oblasti rtěnek zaplouvat, ale jsem spíše "lesková". Budu asi trapná, protože se budu opakovat, ale v současné době je mým nejoblíbenějším produktem na rty Lipcolor Butter Soft Sensation od Astoru (ještě jednou musím říct, že jsou fakt boží :)) a balzám na rty od Baley – Urea Lippen Balsam.

Nej... oční stíny

Paletka Essence All About Nude. Přijde mi jako velice variabilní, kdy s touto paletkou vytvoříte nejrůznější líčení, je velmi decentní, takže nebudete vypadat, jako když jste utekly od cirkusu :) Samozřejmě co se variability týče, existují určitě rozmanitější paletky - asi tou nejznámější bude paletka od Urban Decay - Naked, ta mi zatím bohužel paní neříká :( Ale určitě tu o ní jednou také budu psát, až se ke mně dostane :)


Nej... řasenka

Vzhledem k tomu, že jsem poměrně dlouho nosila permanentní řasy, tak jsem řasenku používala jen na spodní řasy a to je spotřeba skoro nula nula nic, takže mezi řasenkami nemám vyloženě favoritku. Nejdůležitější pro mě je vyhovující kartáček, což je pro mě spíš takový ten větší kartáček. Většinou ale vybírám mezi řasenkami od firmy Rimmel. Teď používám Rimmel Scandal Eyes Retro Glam a jsem s ní spokojená. 

Nej... barva na líčení

Tak to je zákeřná otázka, protože nejradši mám fialovou barvu, kterou mám i ráda na líčení očí. Ale jinak taky ráda zkouším nové věci. Každopádně v poslední době u mě docela vede stříbrná, protože hezky prozáří oči. Když mám více času, tak nejčastěji sáhnu k nude odstínům a baví mě, přesto, že někomu můžou připadat jako nuda, určitě s nimi jde vytvořit i zajímavé líčení.

Nej... odličovací přípravek

Micelární voda L´Oréal Sublime Soft.

Nej... lak na nehty

Maybelline Forever Strong Super Stay 7 Days, odstín 490 Rose Salsa Hot Salsa – mluvila jsem o něm v nákupech za měsíc duben, takže ho zas tak dlouho nemám, ale na to, jak krátce ho mám, tak si s ním nehty lakuji stále a pořád :) Líbí se mi ta barva a i výdrž je fajn. Řekla bych, že jak je psáno, tak je dáno :) To, že mně tak dlouho nevydrží, za to nemůže lak, ale to, že pořád něco s rukama dělám :)

P. S. Pokud máte rádi Biodermu a ještě jste tento měsíc nevzali útokem lékárnu, tak tak určitě udělejte. Měsíc květen je věnován péči o oči, a tak je produktem měsíce oční gel Sensibio od Biodermy. K mání ve vybraných lékárnách za 99,- Kč. I já jsem si pro ten svůj už skočila :) Seznam partnerských lékáren najdete na facebookových stránkách Biodermy (https://www.facebook.com/BIODERMA?fref=ts) ve fotogalerii. Řekla bych, že tyto akce určitě stojí za to, ale chce si to hlídat, protože jak jste se již mohli dočíst, někde už výrobky nejsou, protože je jasné, že jsou za tuto cenu dodávány jen v omezeném množství. Ale pak se nemůžete zlobit na Biodermu :) Přeji tedy šťastnou ruku a ať ulovíte ten svůj a líbí se Vám :)

P. S.2  Asi před měsícem jsem Vám v článku o profifocení pro web slíbila, že Vám ukážu výsledek, až bude. Tak tady je malá ukázka :)


Hezký zbytek dne,
T.

 -----

Welcome at the Wednesday´s beauty article,

That today´s article will be about my favourite beauty products. I probably won´t keep you with the unnecessary sauce (that you´ll pretty enjoy below :D) and I´ll go right to it. But I need to say in advance that it´s quite difficult to choose only one thing, so sometimes there are more things than one, because I just can´t decide for one :)

Best cosmetic brand

L´Oréal.

Best hair care

L´Oréal again :), and the most balm - repairing conditioner for very damaged hair L´Oréal Professionnel Absolut Repair Cellular.  

Best product for body

Balea body butter with cocoa or Balea moisturizing body lotion with shea butter smell... I´m in two minds about that, because each of these two is different and has different qualities. However both smell nice, nice hydrate (in case of body butter it´s rather greasing), so I still can´t decide :)

Best face product

Alverde body butter with macadamia nut and shea butter for dry skin, thought it´s not primarily for the face :)

Best make-up

It´s actually not a long time ago I´ve begun to use make-up, because I was always thinking it was the prerogative of older ladies. And word of „make-up“ always terrified me because I imagined a woman with her face as a mask. But nowadays I know that the make-ups of the present don´t need to look like this. Of course it always wants the feeling and don´t be heavy-handed. But what I want to say is that I´m not yet an make-up expert. But as you may have noticed, my favourite brand in the make-up sphere is Maybelline. The make-up I´m using now isn´t bad at all. It´s Fit Me just from Maybelline and it´s really nice :)

Best make-up base

Skin smoothing and mattifying make-up base - Dermacol Satin Base.

Best cosmetic brushes


Hakuro. One time I´d like to enrich my collection with legendary Sigma brushes to have the opportunity to compare it with the cheaper fellows :)

Best lip product

By intent I don´t mention the category of the best lipstick and the best lip gloss, because I´m not entirely „lipstick“ type, though I slowly start to go in the lipstick field, but I´m rather „lip glosser“. I´ll be probably embarassing because I´ll be repeating myself but currently my favourite lip product is Lipcolor Butter Soft Sensation from Astor (just one more time I need to say they´re really gorgeous :)) and the lip balm from Balea – Urea Lippen Balsam.

Best eyeshadows

Palette All About Nude from Essence. This palette comes very variable to me because you can create the various make-up looks with this palette. It´s very subtle, so you´ll not look like you escaped from a circus :) Of course, as regard to variability, there are certainly more varied palettes – probably the most famous is palette Naked from Urban Decay, unfortunately this one doesn´t call me madam yet :( But I´m sure I´ll also write about it here one time, when it´ll get to me :)

Best mascara

Due to the fact that I was relatively long time wearing permanent eyelashes, I used mascara only for the lower lashes. And the consumption is almost nothing, so I don´t have absolutely one favourite mascara. The most important thing for me is the suitable brush, which to me is the bigger one. Mostly I choose the mascara from Rimmel. Now I use Rimmel Scandal Eyes Retro Glam and I´m satisfied.

Best colour for make-up

Well, that´s insidious question because my most favourite colour is violet and I like it also fot the eye make-up. But otherwise I also like to try new things. Anyway recently the silver colour is on the top, because I think it can brighten the eyes. When I have more time, I reach to the nude shades and I enjoy it. Though someone may find it boring, you can definitely create also the interesting make-up.

Best make-up remover

Micellar solution L´Oréal Sublime Soft.

Best nail polish

Maybelline Forever Strong Super Stay 7 Days, shade 490 Rose Salsa Hot Salsa – I talked about it in the April´s haul, so I don´t have it for so long. But despite that fact I paint my nails with it over and over again :) I love that colour and also the endurance is nice. I´d say it´s like what it´s written, it´s given :) That fact that on my nails it doesn´t last too long, it´s not the problem of the nail polish, but that I´m still doing something with my hands :)

P. S. If you like Bioderma and you haven´t been to the pharmacy yet this month, then you´ll need to definitely do it. The month of May is dedicated to eye care and so the product of month is eye gel Sensibio from Bioderma. It´s available in selected pharmacies for 99 CZK. I also have been there for one :) The list of partner pharmacies can be found on the facebook page of Bioderma in the gallery.
https://www.facebook.com/BIODERMA?ref=ts&fref=ts  I think these special offers are really worth it, but it wants to watch it, because as you may have read, somewhere the products aren´t longer available, because it´s clear that for this price they´are delivered only in limited amount. But then you can´t be angry at Bioderma :) So I wish you lucky hand and to get yours one and you´ll like it :)

P. S.2 Probably a month ago I promised you n the article about photoshooting for website that I´ll show you the result of the photoshoot. So above you can see it, just a small sample :)

Have a nice rest of the day,
T.

sobota 10. května 2014

Oslava narozenin / Birthday´s celebration

Hezkou sobotu přeji všem,

dnes se s Vámi podělím o svůj zážitek z tohoto týdne, a bude se týkat opět mého zaměstnání.

Vzhledem k tomu, že jsem ve své aktuální práci ještě relativě krátce, tak si tam připadám ještě pořád jako na návštěvě, nebo víte, jak to myslim. Člověk ještě není tak úplně sžitý s kolektivem a já to mám navíc tak, že si dříve, než někoho pořádně poznám, tak si ho držím od těla. Ale protože u nás je pracovní kolektiv dost úzký, tak na záležitosti jako narozeniny se tam celkem dá...

Minulý víkend jsem měla narozeniny, ale v žádném případě jsem nic v práci nečekala, i když vím, jak to tam chodí. Ale za prvé, jsem tam fakt krátce a za druhé, mé narozeniny vyšly na víkend, takže tím pádem jsem si řekla, že už vůbec nic. Jenže opak byl pravdou. A v pondělí po mých narozeninách na mě došlo. Naštěstí nejen na mě, protože v ten den měl ještě jeden kolega narozeniny, takže pozornost nebyla zaměřena pouze na mě. Což byl i hlavní důvod, proč jsem z toho byla nervózní. Nejsem příliš exhibicionistický typ, přesto, že tak můžu někdy působit :) Tyhle věci, jako narozeniny, kdy všichni na Vás koukají, čekají, jak budete reagovat na věnované dárky. Říkala jsem si, ať mi pošlou mailem všechno nejlepší a budu šťastná :D

Ale ne, nechci znít nevděčně. Dostali jsme společně krásný čokoládový dortík, který byl fakt mňam. Dostala jsem nádhernou kytici růží, parfém a kosmetickou taštičku. Nakonec se mi to líbilo, dárečky byly krásné, ale trošku nervozity ve mně stále bylo. Protože ani doma, když něco dostanu ať už k narozeninám nebo k Vánocům, tak neumím úplně naplno dát najevo tu radost, kterou cítím uvnitř. A často tak mám problém, protože nechci, aby lidé, kteří mi to darují, byli smutní, že se mi to nelíbí. Protože tak to není, já se jen raduji uvnitř a neumim to úplně vyjádřit, hlavně, když vím, že se to očekává.

A když mám tenhle problém doma, tak si umíte představit, jaké to je před lidmi, které znám jen krátkou dobu. A ještě ta pozornost zaměřená na Vás, alespoň po ten čas, co Vám všichni blahopřejí. No, nakonec jsem to zvládla, to je jasné :) Ale ty nervy :) Navíc celkově ani moc narozeniny neslavím. Jsem spíš takový ten typ, že si ráda zajdu na disko, ale neberu to vyloženě jako oslavu a v den narozenin jsem nejraději s lidmi, které mám nejradši, zajít na večeři nebo dortík :)

Teď už Vám popřeji hezký víkend a nezapomeňte zítra na maminky, protože mají svůj den :)


T.

-----

I wish you all nice Saturday,

Today I´ll share with you my experience from this week, and it´ll be related again to my work.

Because I´m relatively short time in my current job, I still feel there like a visitor or you know what I mean. One isn´t fully accustomed to the team and I moreover keep people away from me until I know them. But because our working team is quite close, then it´s remembered on ocassions such as birthdays...

Last weekend it was my birthday, but in no way I didn´t expect anything at work, although I know how it goes there. But firstly, I´m really shortly there, and secondly my birthday was on weekend, so therefore I thought nothing at all. However the very opposite was true. And on Monday after my birthday, it came to pass on me. Fortunately not only me, because on that day also another colleague had birthday, so the attention wasn´t focused only on me. That was the main reason why I was nervous about that. I´m not too exhibitionistic type, though I could sometimes look like that :) These things like birthdays, when everyone´s staring at you, waiting to see how you´ll react on gifts. I was thinking that I´ll be happy, if they just sent me ,happy birthday´ by e-mail :D

But no, I don´t want to sound ungrateful. We got together a wonderful chocolate cake that was really yummy. I got a beautiful bouquet of roses, perfume and cosmetic bag. In the end I liked it, the gifts were beautiful, but there was still a little bit of nervousness in me. Because even at home when I received some gift, whether for a birthday or for Christmas, I can´t completely express the joy I feel inside. And often I have a problem because I don´t want people who gave me a gift, were sad that I don´t like the gift. Because it´s not like that, I just rejoice inside and I can´t fully express it, especially when I know that it´s expected.

And when I have this problem at home, so you can imagine what it´s like in front of people I barely know. And even the attention focused on you, at least for the time when everyone congratulate you. Well, I finally made it, that´s for sure :) But those nerves :) Besides I don´t celebrate birthdays in general. I´m more such type that I like to go to the disco, but I don´t take it strictly as a celebration and on the Birthday day I´d prefer to be with people I like the most, go for dinner or some dessert :)

Now I´ll wish you a nice weekend and tomorrow don´t forget on mommies because it´s their day :)

T.