Hezké sobotní odpoledne!
Dnes bych se s Vámi chtěla podělit o svou zkušenost s prací au pair. Něco málo jsem již uváděla v úplně prvním článku. Ale dnes bych tuto zkušenost chtěla zhodnotit trošku více podrobněji. Jak jsem se vůbec dostala k nápadu dělat au pair? Téměř od doby, co jsem chodila do školky, se učím anglicky, ale co si budeme povídat, naučit se jazyk úplně perfektně jen ve škole není možné. Nejlépe je vyrazit někam do zahraničí, ať už studijně nebo pracovně. Protože jsem studovala už poměrně dlouho, tak studijní pobyt jsem vyloučila, a řekla jsem si, že ideální na naučení jazyka bude právě práce au pair, protože pokud neumíte jazyk úplně plynně, nikde jinde se pracovně neuchytíte. Navíc jsem si řekla, že práce au pair je dobrá příprava na budoucí roli maminky :) Aby člověk vůbec zjistil, jak mohou fungovat domácnosti, i když je jasné, že každá domácnost se stejně zařídí podle svého, ale pro představu je to určitě fajn.
U au pair pak máte dvě možnosti, jet jako au pair přes agenturu nebo si najít rodinu sami. Hodně holek si chválí Student Agency a pokud bych se rozhodovala jet přes agenturu, určitě bych zvolila je, ale kvůli financím jsem si začala hledat rodinu sama přes stránky, kde si našlo své rodiny už spousta českých a asi i slovenských holek. Stránky jsem již uváděla, ale opakování je matkou moudrosti, takže: www.aupair-world.net. Založila jsem si profil, napsala "Family letter" a začala jsem s hledáním. Chtěla jsem tedy rodinu anglicky mluvící, nejradši Velkou Británii. Taky jsem měla požadavek 1 dítě, protože s dětmi nemám zkušenosti, kromě příležitostného "dohledu" na mimča kamarádek :) Je tedy pravda, že nabídek jsem měla hodně, ale je jasné, že první nabídku nevezmete. Navíc jsem si ani nemyslela, že se první den zaregistruji, druhý den si najdu super rodinu a třetí den odcestuji :D Určitě to chce delší hledání, spoléhat se na instinkt a řídit se známým: Důvěřuj, ale prověřuj!
Asi po měsíci hledání a dopisování si s různými rodinami jsem si vybrala rodinu ze země, kterou jsem vůbec nechtěla, ale kterou miluji a která vždy byla mou oblíbenou zemí a zemí, kde bych jednou ráda žila. Itálie. Přesto, že italsky neumím ani "ň", přišla mi tato nabídka úplně jako "prdel na hrnec", když to tak řeknu, protože rodina byla česko-italská, respektive mamka byla Češka a žila několik let v Itálii. Dcera měla 5,5 let, což byl další můj požadavek. Chtěla jsem se starat o holčičku, kluka jsem moc nechtěla, protože jsem si myslela, že bych si s ním tak nedovedla hrát, protože mě baví spíš holčičí hry :D Navíc mamka byla pouze sama s dcerou a se synem (20 let), který ale bydlel ve vedlejším městě, kam chodil na univerzitu, takže v týdnu doma nebyl.
Vyměňovaly jsme si e-maily asi 3 měsíce, než jsem mohla odjet, protože jsem musela zařídit spoustu věcí a navíc jsem ještě byla v pracovním poměru. Taky mé okolí z mého nápadu nebylo zrovna nadšeno, hlavně o mě měli strach a já teda taky, ale říkala jsem si, že paní je doktorka, poslala mi svůj facebook a případně jsem v Itálii měla známého, kdyby se cokoliv dělo. Dokonce mi poslala a zaplatila jízdenku na autobus, kterou mi poslala přes svou mamku, která bydlí v Brně. Nebránilo tedy nic tomu, abych odjela. Nebrala jsem to nijak tragicky, jako mé okolí. Říkala jsem si, že když se mi něco nebude zdát, beru nohy na ramena. Itálie není tak daleko od ČR, takže se můžu kdykoliv vrátit. Navíc ani finančně to není nijak náročné, jako třeba USA. Na nádraží v Padově mě čekala mamka se synem a bylo vidět, že se na mě opravdu těšila, protože na mě skočila, jako kdybychom se znaly 20 let. Odvezla mě do domečku, ve kterém bydlí. Holčička doma nebyla, protože byla u svého táty. Domeček byl v malém městečku Rovigo. Domek se mi líbil, sice na můj vkus uvnitř bylo dost takových těch starých obrazů hodně vedle sebe, což já ráda takový styl nemám. Řekli byste, že v Itálii bude krásně, zatímco v ČR bylo hnusně a mrazivo. Taky jsem si to myslela, ale nakonec tomu bylo tak, že ten druhý týden byl nejstudenější týden v roce a že prý taková zima tam ještě nebyla. Je pravda, že první dny bylo hezky, svítilo sluníčko a v ty dny jsem poznala celé městečko, které je opravdu malé, takže se tam všude dá dojít pěšky nebo na kole. Auto je v něm skoro zbytečné, bych řekla.
S Táňou jsme byly domluvené, že budu mít na starost holčičku (Kačka), mluvit na ní česky, aby ona se to naučila, zatímco nejspíš ona na mě bude mluvit italsky a já se zase naučím italsky od ní. Měla jsem jí vodit do školky, na kroužky (chodila na balet a mamka ji chtěla ještě přihlásit do volejbalu), udělat případně nějaký malý oběd, a večeře vařila mamka. Samozřejmě hlídat holčičku, když mamka není doma, občas nějaké lehké uklízení. Ty první dny to bylo celkem náročné, protože jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Holčička se mnou moc nekomunikovala, protože jak se vrátila od táty, tak chtěla jen mámu a bráchu, který nakonec doma byl, protože školu nechal, takže z toho jsem taky byla nadšená, protože jsem si myslela, že budeme jen holky v baráku, což je taky o něčem jiném. Navíc jsem s ním měla společnou koupelnu, což rozhodně už nikdy nedoporučuju! :D Jinak to byl hodný kluk, slušně vychovanej, ukázal mi město, takže na jednu stranu jsem byla ráda, že tam byl, protože mi všechno ukázal a alespoň jsem se tam nenudila, ale jinak pro praktický život, bych řekla, že nepoužitelnej. Asi se divíte tomu, že jsem se tam nudila, když jsem tam jela hlídat holčičku a nakonec jsem se poflakovala po městě s jejím bráchou... Ono to bylo tak, že Táňa mi řekla, že stejně ty první dva týdny se musím rozkoukat, jak to tam funguje, poznat tu domácnost, takže mi ani žádné úkoly nedávala. Ale já bych to právě potřebovala, dostat nějaký itinerář, co mám udělat, protože když jste někde, kde to neznáte, nevíte, jaké mají zvyky, jak to tam chodí, tak je těžký tam něco začít dělat. Takže jsem si pak vymýšlela nějaké své úkoly. Navíc tam bylo po velkém úklidu, kdy si Táňa pozvala dvě paní na úklid, aby uklidily celý dům, takže tam nebylo ani co uklízet. Holčičku odvezla Táňa vždy ráno do školky, protože byla relativně zima na to, abych ji odváděla do školky pěšky, navíc byla nastydlá a pak ji večer přivezla. Takže jsem byla celý den doma a případně jsme teda šli s Marcem někam do města. Ale vesměs teda musím říct, že jsem se tam nudila a připadala jsem si tam úplně zbytečná.
Stalo se tedy jednou, že jsem dostala Kačku na starost, protože Táňa si musela něco zařídit a Marco byl pryč, ale i těch pár hodin, co jsem ji hlídala, mi stačilo na to, abych věděla, že na au pair nemám. Holčička mě měla těžce na háku, protože viděla, že jí nerozumím. Dělala tam binec, ale říkala jsem si, že co jí budu vychovávat (to je pravidlo 1 u au pair - Au Pair dítě nevychovává, hlídá ho a pečuje o něj), abych já pak byla za tu zlou a za tu, co jí pořád něco jen zakazuje. Pak najednou byl klid a to jsem měla tušit, že je to klid před bouří, protože jsem ji našla ve svém pokoji s rozlitým parfémem na podlaze. Věděla hned, že udělala něco špatně, protože utekla do pokoje a zavřela se tam. Takže i to asi pro mě byla ta kapka, která mi stačila. Vlastně už druhý den, co jsem tam byla, tak jsem věděla, že to není pro mě. Seděla jsem tam v pokoji, který pro mě Táňa vybavila, v rukou tablet a z očí mi tekly slzy, protože se mi stýskalo po domově. Stýskalo po takových těch úplně obyčejných věcech, které ani nevnímáte, když jste doma, protože Vám přijdou samozřejmé. Všichni mi řikali, ať tomu dám čas, že je to teprve pár dní a když už jsem po tom tolik toužila, tak ať to nezahazuji. Řekla jsem si, že mají pravdu, ale stejně měla v plánu jet za 2 týdny domů, protože jsem si potřebovala v Čechách něco zařídit, a tak jsem to nechala být s tím, že za 2 týdny už budu vědět, jestli odjedu nastálo nebo se vrátím. Ale od chvíle, kdy jsem měla koupený lístek domů, nemyslela jsem na nic jiného, než na to, až budu zase doma. Přesto, že na rodinu, kterou jsem si vybrala, si nemůžu vůbec stěžovat. Táňa byla skvělá, starala se o mě jako o vlastní a přišla jsem si tam spíš jako další dítě, přesto, že jsem si jí snažila pomáhat, co to šlo. Ale když se blížil den mého odjezdu, tak jsem byla čím dál tím víc přesvědčená o tom, že to není pro mě. Nejen práce au pair, ale život v zahraničí vůbec, přesto, že jsem o tom celý život snila. Ale ono je to asi tak, že to není až takovej šlágr žít v zahraničí, pokud tam nemáte ty, co nejvíc milujete. Takže je důležité tyhle věci si před odjezdem uvědomit a pořádně si je promyslet. Já jsem o tom moc nepřemýšlela. Bylo mi jasné, že se mi bude stýskat, ale že se mi bude stýskat tak moc, o tom jsem neměla vůbec představu a pak, když jsem tam seděla, v tom studeném pokoji, tak to na mě hrozně dolehlo a chtěla jsem utéct. Samozřejmě je tohle jen má zkušenost. Táňa to vzala úplně v pohodě, protože Marco se taky vrátil domů z toho jiného města, protože se mu stýskalo po rodině, takže to chápala. Řekla mi, že je teď už jiná situace, než když au pair potřebovala a hledala před těmi 3 měsíci a že už tu au pairku tolik nepotřebuje. Takže mi v podstatě potvrdila to, co jsem si já myslela, že jsem tam nadbytečná. Tak jsme se rozešly celkem hezky a v klidu, i když mi z toho dobře stejně nebylo. Bylo mi to i na jednu stranu líto, protože to byl můj sen, chtěla jsem se naučit italsky, poznat jiné kraje, poznat víc Itálii, zkusit to, ale není to pro každého a určitě ne pro někoho, pro koho je jeho rodina vše!
Tady přikládám své postřehy, pokud budete uvažovat o tom jet pracovat jako au pair.
1. Pokud přes agenturu, rozhodně volte ověřenou agenturu (např. Student Agency)
2. Pokud hledáte sami, nepodceňte výběr rodiny!
3. Doporučuji výměnu spousty a spousty e-mailů, případně skype hovory, telefonní hovory
4. Zjistěte si o rodině co nejvíce informací (nebojte se vyslídit vše, co je možné, jak od nich, samotných, tak i Vy sami se nebojte vyvinout iniciativu a googlit, také není od věci podívat se na stránky, kde jsou zveřejněné bad listy)
5. Též bych si dala pozor na samotné otce s dětmi - určitě se dočtete, že se holkám au pairkám stalo, že narazily na úchylného "hostdada"
6. Pozor na přehnané částky nabízené jako kapesné - au pair nedostává klasický plat nebo mzdu, ale penězům, které dostává, se říká kapesné, které se většinou pohybuje kolem 280 liber měsíčně (u Velké Británie) a kolem 250 eur měsíčně je to například u Itálie, může se stát, že Vám budou slibovat 300, to není nic divného, ale pokud 1.000, tak už na tom něco podezřelého bude
7. Ptejte se na děti - zjistěte o nich co nejvíce informací (co jí, co nejí, co mají rády, co nemají rády), uděláte si obrázek a také se Vám tyto informace budou hodit k výběru vhodného dárku pro ně
8. Zeptejte se, co bude Vašimi povinnostmi a jaký bude Váš denní program - jedete jako au pair, tudíž hlídat děti, samozřejmě lehké uklízení je vyžadováno téměř každou rodinou, ale Vaší hlavní náplní by měla být péče o děti a jejich zaopatření, když rodiče nejsou doma
9. Je-li Vám cokoliv podezřelého, ptejte se, ptejte se znovu dokola, a pokud se Vám to stále nezdá, jděte od toho!
10. Pokud se rozhodnete k odjezdu, přeji Vám hodně štěstí, ať je to přesně to, co jste si představovali a pro jistotu doporučuji zavést nějaké bezpečnostní opatření - úplně ideální by bylo, kdybyste tam nejeli sami, ale ne vždy je to možné, dobré je také znát někoho přímo na místě nebo v blízkosti, zjistěte si, kde je nejbližší ambasáda, zjistěte si taky kontakt na agentury, zprostředkující práci au pair, v místě, kam jedete, ať se případně máte, na koho obrátit.
Co Vaše zkušenosti s au pair? Troufli byste si?
-----
Nice Saturday afternoon!
Today I would like to share my experience
with au pair job. Something I´ve already stated about this in the very first
article. But today I would like to take a long hard look. How I ever got the
idea to do an au pair? Almost from the time I was attending a kindergarten I´ve
been learning English, but what we will talk to each other, it´s not possible
to learn some language completely perfect only at school. The best is to go
somewhere abroad, whether for study or work. Because I´ve been studying for quite
a long time, so I excluded the study stay and I said to myself that the ideal
for perfect learning of language will be just au pair job. Because if you can´t
speak fluently, you´ll not hitch yourself elsewhere. Moreover I thought that the
au pair job is a good preparation for the future role of mum :) It´s good to find
out how the households can be going, although it´s clear that each household
makes its own arrangements, but it´s definitely good for some kind of vision.
There are two ways to get an au pair job.
To go like au pair via some agency or you can find a family on your own. A lot
of girls praise Student Agency and if I´d
decide to go via agency, I´d definitely choose them, but because of finances I
started to looking for a family on my own via website where plenty of Czech and
I guess also Slovak girls found their families. I´ve already stated this website,
but the repetition is the mother of wisdom, so: www.aupair-world.net. I founded my
profile, wrote „Family letter“ and I started searching. So I wanted an English
speaking family, preferably the United Kingdom. Also I had a demand on one
child, because I have no experience with children, except for the occasional „watch“
for my friend´s babies :) It´s then true that I had a lot of offers, but it´s
obvious you won´t take the first offer. Besides I never thought that the first
day I´ll sign up, the second day I´ll get a super family and the third day I´ll
leave :D Certainly it wants longer searching, to rely on instinct and be driven
by known: Trust, but verify!
After about a month of searching and correspondence
with various families I chose the family from a country I didn´t want to, but
which I love and which has always been my favourite country and the country,
where one time I would like to live. Italy. Nevertheless I can´t speak Italian
at all, this offer came to me just like ass to a pot, if I can say that.
Because the family was Czech-Italian, or rather the mum was Czech and she´s
been living in Italy for several years. The daughter was 5,5 years old, which
was my next requirement. I wanted to take care of a child-girl, I didn´t want a
boy, because I thought that I couldn´t play games with him, because I more enjoy
the girly games :D Moreover the mum was only alone with her daughter and son
(20 years old), who lived in other town, where he attended university, so he wasn´t
at home during a week.
We were exchanging e-mails for about 3
months before I could leave because I had to arrange a lot of stuff plus I was
still employed. Also people from my surroundings weren´t exactly thrilled of
this idea, especially they were worried about me and so was I, but I was saying
to myself, that the mum is a doctor, she sent me her facebook profile and for
case I had a known person in Italy, if anything would happen. She even sent and
paid for me a ticket on the bus, which she sent me via her mother who lives in
Brno. So there wasn´t anything preventing me from leaving. I didn´t take this tragically,
like my surroundings did. I told myself that if something won´t seem to me,
I´ll cut and run. Italy isn´t so far away from the Czech republic, so I can
come back at any time. Also it´s not so finance-consuming, such as the US. At
the bus station in Padua mum was waiting for me with her son and it was seen,
she was really looking forward me, because she jumped on me like we knew each
other for 20 years. She took me to their house. The little girl wasn´t at home,
because she was at her dad´s. The house was in the small town of Rovigo. I
liked the house, although for my taste inside there was a lot of those oldie
paintings one beside another one. I don´t like such style so much. You´d say
that in Italy will be beautiful weather, while in the Czech republic is ugly
and freezing. That´s what I thought, but in the end it was so that the second
week I was there was the coldest week of the year and it was said that such cold
wasn´t there yet. It´s true that the first days was nice, the sun was shining
and in those days I discovered the whole town which is really small, so you can
get everywhere by feet or by bike. I would say the car is almost useless there.
We´ve agreed with Tania that I´ll be
responsible for aa baby girl (Cathy), speak to her in Czech to teach her it
whilst she probably will talk to me in Italian and I´d learn Italian from her.
I had to take her to the kindergarten, to the circles (she attended ballet
lessons and her mum wanted to sign her for volleyball), alternatively make a
little lunch, dinners were done by mum. Of course I had to watch a little girl
when mum wasn´t at home, and some light cleaning. Those first days it was quite
challenging because I didn´t know what to do. The little girl didn´t
communicate with me so much, because as she returned from her dad´s, so she just
wanted her mum and brother, who was finally at home, because he´s left the
university. So I was too „excited“ from this because I thought that there´ll be
only girls in the house, which is also about something else. Besides I had a shared
bathroom with him, which I certainly would never recommend! :D
It happened once that I got Cathy to worry
about, because Tania had to arrange something and Marco was gone. But even those
few hours I was babysitting her, was enough for me to know that I don´t have ability
to be au pair. She had me hardly on the hook, because she knew that I don´t
understand her. She was making a mess out there, but I told to myself that why
I have to raise her (it´s the rule number 1 for au pair – Au Pair doesn´t raise
a child, she cares about him and watches him), because then she will think that
I´m only the bad person and who still forbid her something. Then there was
suddenly quiet and I should have a sense that it´s the calm before the storm,
because I found her in my room with spilled perfume on the floor. She
immediately knew that she had done something wrong, because she ran away to the
other room and closed herself there. So this was probably the last drop for me.
Actually the second den I was there, I knew that it´s not for me. I sat there
in the room, which Tania equiped for me, tablet in my hands and tears falling
from my eyes because I missed my home so bad.
But it´s about so that it´s not such a smash
hit to live abroad if you don´t have with you those who you love the most. So
it´s important to wise up and properly think over these things before you leave.
I didn´t. It was clear to me that I´ll be missing everybody, but that it will
be that much, I had no idea at all. And then, when I sat there in that cold
room, it terribly impacted on me and I wanted to run away. Of course this is just
my experience. Tania took it totally fine, because Marco also came back home
from another town because he missed his family, so she understood it. She told
me that now it´s a different situation than when she needed au pair and was
looking for her 3 months ago and that now she doesn´t need it that much like
before. So she basically confirmed what I thought about being redundant. So we
split up quite pretty and calm, even though I didn´t feel very well about that.
On the one hand I was very sorry, because it was my dream, I wanted to learn
Italian, discover new landscapes, learn more about Italy, give it a try, but
it´s not for everyone and definitely not for someone for whom his family is
everything!
Here I attach my tips, if you think about
to go to work like as an au pair.
1. If you decide to go via agency,
definitely choose a verified agency (e. g. Student Agency)
2. If you´re looking on your own, don´t
underestimate the selection of the family!
3. I recommend exchanging lots and lots of
e-mails, skype calls or phone calls
4. Find out as much information as
possible about the family (don´t be afraid to sniff out everything possible, as
from them and also You alone don´t be afraid to google them; also it´s good to
look for a site, where you can find bad lists)
5. I would also be attentive on one-parent
family with only father – you can read how the girls au pairs have met perverse
hostdad
6. Beware of excessive amounts offered as
pocket money – au pair doesn´t get classic wage or salary, but she receives
pocket money, which is usually around 280 pounds per month (in the UK) and around
250 euros a month as for example in Italy, it may happen that they will promise
you 300, it´s not weird, but if 1.000, it´s something suspicious on it
7. Ask about the children – find out as much
information as you can (what they eat, what don´t, what they like, what they
don´t like), you can make a picture and also this will be useful information
for choosing a suitable gift for them
8. Ask what will be your responsibilities
and what will be your daily programme like – you´ll be au pair, which means to
watch the children, of course the light cleaning is required almost by every
family, but your main focus should be the care of children and their provision
when parents aren´t at home
9. If there´s anything suspicious for you,
ask, ask over again, and if you still have doubts, go away from it!
10. If you decide to leave, I wish you
good luck, I wish you let it be exactly what you´ve imagined and for sure I
recommend to implement some security measures – completely ideal would be if
you don´t go alone, but it´s not always possible, it´s also good to know someone
directly on the place or nearby; find out where the nearest embassy is; also
find out the contact for agencies for au pair to have somebody to have recourse
on.
What about your experiences with the au
pair job? Would you dare to do it?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentáře jsou moderované, tzn. objeví se až po schválení autorky blogu. Děkuji :)