Jak jsem se stala holkou pro všechno / How I became a dogsbody

Přeji hezké sobotní odpoledne,

musím říct, že tento týden byl pro mě poněkud náročný, přesto, že byly jen 4 pracovní dny. Asi už víte, že pracuji v advokátní kanceláři, jako asistentka. Tenhle týden jsem však dostala "bojový" úkol, zastoupit naši recepční, která jela na dovču. Už, když jsem si hledala práci a táta mi jen tak nahodil, jestli bych nechtěla dělat recepční, má odpověď byla: Né, to já opravdu nechci. Ne, že bych nerada pracovala s lidmi, spíš bych ráda pracovala s lidmi, než být jen zavřená v kanceláři, odřiznutá od všeho a od všech, ale recepční... Přece jen...

Nicméně mi nezbylo nic jiného, než se do bojového úkolu pustit a splnit ho :) Navíc jsem docela hodně soutěživý člověk a mám ráda výzvy a nové věci, i když je jasné, že se vždy bojím, kor, když nevím, co mě čeká, což jsem u tohoto sice trošku věděla, protože jsem nějakým základním školením prošla, ale stejně, v praxi se pak setkáte s něčím, co není podle učebnice a jste nahraní. A nenechte se mýlit, že práce recepční je pouze zvedat telefony. U nás je tato pozice poněkud "upgradovaná", řekla bych. 

Samozřejmě zvedání telefonů je prioritou, protože telefon má celý den pohotovost a opravdu se nezastaví. A recepční taky ne. Jak říkám, ne, že bych nerada pracovala s lidmi, ale telefonický kontakt mi přijde trošku ošemetný, protože nevíte, s kým máte tu čest a někdy pořádně ani nerozumíte, navíc já jsem skoro vůbec neslyšela a nerozuměla jsem kolikrát ani slovo, takže to bylo někdy vtipné, protože jsem přepojovala a ani jsem nevěděla, koho a co by rád :) Osobně tedy dávám přednost osobnímu kontaktu, který mi až tolik nevadí, protože úsměv udělá hodně, ale ten v telefonu bohužel vidět není.

Dále je náplní práce péče o příchozí klienty, především jejich uvedení a případně obsloužení. Tohle byl moment, kterého jsem se obávala ze všeho nejvíce. Nejsem servírka, nikdy jsem podobnou práci nedělala, s kávovarem nejsem kamarádka a ať cokoliv někam nesu, téměř vždy to rozliju, ještě navíc, když máte nést podnos, a na něm kávu a sklenici s vodou. Vím, že hodně z Vás to určitě přijde jako hloupost a jednoduchá věc, ale já jsem fakt nemehlo v těchhle věcech. A nejvíc jsem nemehlo, když mi o něco jde, protože jak jsem vynervovaná, chci to všechno udělat rychle, tak jsem pak hrozně splašená a to je jasné, že se něco stane. Vlastně si to asi sama přivolávám, ale to už je ta moje zmatkářská povaha. Každopádně musím říci, že jsem za tenhle týden dělala kávy dvě a s úspěchem jsem je uvařila i donesla :)

Během dne jsem pak měla na starosti různé žádosti zaměstnanců kanceláře, něco někam poslat, okopírovat, někam zavolat, zajít tamhle pro tohle, v podstatě by se dalo říci, že je to taková ta pozice ve stylu "holka pro všechno". Po pracovní době pak ještě skočit s dopisy na poštu. Musíte se starat o to, aby v kuchyňce byl pořádek, aby se tam nehromadilo špinavé nádobí, pečovat o kávovar, aby byl čistý, bylo v něm dostatek kávových zrn, vyprazdňovat kávové sedliny, doplňovat vodu, mléko... A na to vše máte jeden den :D 

Úplně nejlepší pak je, když Vám někdo přijde, že akutně něco potřebuje, do toho zvoní telefon, do toho zvonek zezdola a do toho chce návštěva udělat kafe. V bleděmodrém se mi to stalo :) Ale nějak jsem to už zvládla. Nicméně Vám musím říct, že ty čtyři dny pro mě byly tak akorát a byl to pro mě pěkný záhul. Takže opravdu smekám klobouk před kolegyňkou, která vše zvládá a nenapadlo ji ještě si to jít hodit :D Samozřejmě si dělám legraci, ale pravda je taková, že to není práce pro každého. Chce to hodně se obrnit trpělivostí, hlavně si všechno raději psát, protože v jednu chvíli se Vám seběhne víc věcí a za chvíli už nevíte, protože jste museli udělat něco jiného. Nejsme stroje, takže tyhle věci si musíme stále ještě hlídat sami a do jisté míry to je asi i dobře, protože si tím trénujeme mozek a ten tak nemá čas krnět nebo zahálet.

Každopádně jak já řikám, každá zkušenost dobrá a určitě jsem se zase naučila něco nového, což je fajn. A nakonec si myslím, že jsem se toho zhostila celkem dobře, a hlavně doufám, že jsem na nic nezapomněla a udělala jsem všechno tak, jak to mělo být. Nicméně jsem celkem ráda, že pracovní týden byl jen 4 dny a že příští týden už naběhnu do starých kolejí a do svého relativního klidu. Teď už díky Bohu za víkendy a hurá odpočívat, protože je důležité udělat si čas pro sebe a jen tak si zalenošit a přesně to mám v plánu tento víkend já :) Příští sobotu se můžete těšit na článek o relaxaci a odpočinku.

Hezký víkend, ať už aktivně či odpočinkově strávený, mějte se krásně,

T.

-----

Nice Saturday afternoon,

I have to say that this week was a bit challenging for me, although there were only 4 working days. You probably already know that I work in a law office as an assistant. However this week I got this „combat“ mission, and that to cover for our receptionist who went on vacation. Already when I was looking for a job and my dad just put on whether I wanted to work as a receptionist, my answer was: Nooo, I really don´t want. Not that I don´t like working with people, rather I would like to work with people than to be closed in the office, cut off from everything and from everyone, but the receptionist... It´s just...

However I had no other choice than to set to the combat mission and fulfil it :) Moreover I´m pretty much competitive person and I like challenges and new things, even if it´s clear that I´m always afraid, especially, if I don´t know what should I expect, which in this case I knew a little because I went through some basic training. But still in practice then you´ll encounter with something that is not by the book and you´re up a tree. And don´t be mistaken that the receptionist position is only about picking up the calls. I´d say in our office this position is somewhat „upgraded“.

Of course the picking up the calls is a priority here because the phone has an emergency all day and it really doesn´t stop. And the receptionist either. As I´m saying, not that I don´t like working with people, but I find the telephone contact a bit awkward because you don´t know who you´re dealing with and sometimes you don´t even understand what a man tells you. Moreover I almost didn´t hear at all and I didn´t understand a word sometimes, so it was sometimes funny, because I was reconnecting the call and I didn´t know who was calling and what he wanted :) Personally I prefer personal contact which I don´t bother, because a smile does a lot but unfortunately it can´t be seen in the phone call.

Then the content of this work is to care about incoming clients, especially their reception and alternatively serving. This was the moment that I was the most worried about. I´m not a waitress and I´ve never done alike job. I´m not a friend with the coffee machine and if I carry something somewhere, almost always I spill it, in addition, when you have to take a plate with coffee and a glass of water on it. I know for lot of you it seems as a stupid simple thing, but I´m really duffer in these matters. And the most duffer I am, when something is important for me, because as I´m stressed out, I want to do everything quickly, so I´m very runaway and it´s clear that something happens. Actually I probably cause it on my own, but that´s just that my harum-scarum nature. Anyway I have to say that I made two cups of coffee this week and with success I made them and also brought them without an accident :)

During the day then I was in charge of various requests of staff workers, to send some documents, to make copies of documents, to make a call somewhere, go there for this or this. Basically one could say it´s one of those positions in the manner of dogsbody. After working hours then go with the letters on the post office. I had to care about that kitchen was in order, so not accumulate of dirty dishes, take care about the coffee machine to be clean. You have to pay attention if there´s enough of coffee beans, to empty the coffee grounds, to refill the water, milk etc. And for all this you have one day :D

The very best thing then is when somebody comes along with something that it´s urgently needed to be done, at the same time the phone is ringing, also the doorbell is ringing and at the same time a guest would like a coffee. This happened to me in the light blue :) But I managed it somehow already. However I have to tell you that those four days were just right for me and it was pretty demanding for me. So I really take my hat off before my colleague that she handles everything and that it didn´t come to her mind to shoot herself :D Of course I´m kidding, but the truth is that it´s not a job for everyone. It takes a lot to be patient, especially to write everything, because at one point you have more things and after a while you don´t know, because you had to do something else. We´re not machines, so we need to control these things ourselves and to some extent it´s also good because we train the brain and so it doesn´t have time to atrophy or laze.

Anyway as I say every experience is good and I´ve definitely learned something new which is fine. And in the end I think I handled it quite well and I just hope I haven´t forgotten anything and that I did everything as it should be. However I´m quite happy that the working week was only four days and that next week I run into the old habits and to my relative calm. Now I thank God for weekends and let´s go for relax, because it´s important to take time for ourselves and just to laze around and that´s what I exactly plan for this weekend :) Next Saturday you can look forward to an article about relaxation and rest.

Have a nice weekend, whether active or relaxing spent, have a wonderful time,

T.