Přeji všem hezký víkend,
dnes bych se s Vámi ráda podělila o svůj zážitek z tohoto týdne.
Bude to asi měsíc, co jsem začala pracovat v jedné advokátní kanceláři. Když jsem nastoupila, dozvěděla jsem se, že kancelář bude v nejbližší době mít nové www stránky, na kterých najdete klasické informace o zaměření kanceláře, o jejích zaměstnancích... Stručné informace o zaměstnancích plus jejich fotografie s tím, že v dohledné době do kanceláře dorazí fotograf, který také fotí slavné, spolu s "maskérem filmových hvězd" a nafotí nás dvě (mě a mou kolegyni). Docela mě to překvapilo a abych byla upřímná, tak jsem se na to i začala těšit, protože tyhle věci mám ráda, přesto, že jsem poměrně stydlivá. I mi to přišlo celkem zajímavé, a navíc nejsem vůbec právník a stejně budu uvedená na stejném místě jako skuteční advokáti. Abych se tedy už dostala k tématu dnešního článku, focení bylo domluvené na tento týden ve středu.
Měly jsme si vzít alespoň dvoje různé oblečení. O líčení a účes jsme se nemusely starat, protože slečna (nebo paní) vizážistka zařídí obojí. Každopádně já nemůžu vylézt na ulici bez toho, abych se alespoň trošku nalíčila, a to jsem i řekla slečně vizážistce, ale ta mi řekla, že mám přece hezkou pleť. No, ale to bylo nejspíš tím make- upem :D Co se týče oblečení, nemohla jsem se rozhodnout mezi zelenkavou košilí a bílým tričkem, tak jsem si vzala obojí, k tomu černé společenské kalhoty (rádoby tesilky), on potom spodek stejně vidět nebyl. Vzala jsem si ještě společenské černé šaty, o kterých mám pocit, že mi sluší (což nemůžu říci zrovna o všech šatech :)) a které prostě miluju - fotka vpravo :)
Nejprve tedy přišlo na řadu líčení. Slečna vizážistka mi řekla, že tím, že mám prodloužené řasy, a ty už samy o sobě jsou dost výrazné, takže líčení bude jen v přírodních tónech a jen takové lehké. Navíc permanentní řasy se nesmí už "řasovat" (to je můj výraz pro nanesení řasenky :D), nebo teda mohou, ale speciálními řasenkami, které nejsou na bázi oleje, ale je pak celkem obtížné řasy odlíčit. Navíc nanášet na prodloužené řasy řasenku je úplně zbytečné, protože jsou výrazné už tak, jak jsou. Takže mi slečna nanesla ještě trošku make-upu, pudr, tvářenku ve světle růžovém odstínu. Líčení očí bylo právě v takových neutrálních, přírodních tónech. Základem pro celé víčko byl hodně světle hnědý, možná spíš takový béžový stín a potom podél linie řas na horním a spodním víčku tmavě hnědý stín. Ještě trošku dokreslit obočí, nanést růžový lesk na rty a líčení je hotovo. Protože jsem hrozně zvědavá, musela jsem nakouknout, jakou že dekorativní kosmetiku slečna používá. Takže jsem se dozvěděla, že značky MAC a Bobbi Brown.
Co se týče úpravy vlasů... Jak mám mikádo, jsem zvyklá nosit vlasy uhlazené (žehličku nepoužívám, protože to s ní neumím, ale mikádo dobře drží i tak), ale slečně se zřejmě mé "ulízlé" vlasy nelíbily, takže vzala do ruky tupírovací hřeben, kterým mi natupírovala pár pramenů, rozcuchala vlasy a zafixovala lakem. Celou dobu jsem vůbec nevěděla, jak vypadám :D Poprvé jsem se viděla, až když mi pan fotograf ukázal první zkušební fotky ve svém foťáku. Musím ale říct, že slečna je, co se týče make-upu, šikovná a líbilo se mi, jak mě nalíčila. S vlasy to tak úplně stoprocentně nejsem schopná říci, protože si myslím, že mi rozcuchané mikádo moc nesluší. Taky nosím pěšinku více vlevo, protože pěšinka uprostřed mi nesluší vůbec (a celkově bych řekla, že sluší málokomu), ale slečna mi ji právě udělala více uprostřed, ale to jsem také viděla až posléze :D Nicméně na fotkách to zas tak špatně nevypadalo. Ale to předbíhám.
A přichází na řadu focení. Ohledně focení musím říct, že to nebylo moje první profi focení. Bylo to moje čtvrté focení, a tak jsem přibližně věděla, co mě čeká. Přesto, že každý fotograf je jiný a má své postupy. Nakonec jsem využila všechny kousky oblečení, které jsem si přinesla a musím říct, že jak se mi nejvíc líbily šaty pro focení, tak pro účely tohoto focení bylo paradoxně nejlepší bílé obyčejné tričko, které jsem původně ani brát nechtěla. Protože ty šaty působí hezky jako celek, ale tady bylo focení hlavně portrétní, takže někam do úrovně prsou, a celkový dojem z šatů tak byl dost vytržený z kontextu.
Jinak musím říct, že pan fotograf byl opravdu fajn, byl příjemný a sympatický. Žádný bručoun, ani na mě neřval, kvůli tomu, že nejsem modelka a neumím se tedy úplně tvářit a pózovat, tak, jak by si on představoval (i to se mi totiž u jednoho fotografa stalo). Focení mám ráda, baví mě, i mě baví pózovat a dělat různé kraviny, když to tak řeknu, ale na druhou stranu jsem i nervózní, když stojím před profesionálem a chci, aby byl výsledek naprosto bez chyby. I když je jasné, že nejsem profesionálka, takže to i tak musím brát, že bez chyby to nebude :) Každopádně asi nejdůležitější u focení, když nejste profesionálové, je, jak se k tomu postaví pan fotograf, jak Vás vede, jestli se s ním cítíte dobře a uvolněně. To poslední je asi trošku problém, a i v mém případě to problém byl. Protože uvolnit se úplně a zcela dokážu až za nějakou dobu a tohle focení trvalo hodinu, což je doba, kdy už jsem se začala uvolňovat, ale už byl konec :D Také pak byl problém, že chvilku jsem se smála, smály se mi i oči, ale pak jsem se najednou smála, ale oči už ne. S tím úsměvem je to taky u mě těžký, protože když se směju, tak se směju "na plnou hubu". No a pan fotograf chtěl po mně spíš takový ten úsměv bez zubů. A to je přesně úsměv, který na povel neumím, hlavně mi přijde, že vypadám jako usmívající se debílek :D Celkově do fotek jsem zvyklá smát se s pusou od ucha k uchu, to je pro mě nejpřirozenější. A všechny ostatní pohledy a "looky" jsou pro mě nepřirozené a připadám si jak blbec. Takže jsem se pak sice usmívala, jak chtěl, ale oči se mi nesmály, protože ten úsměv, který ze mě "vyloudil", pro mě není přirozený. Také mi pan fotograf řekl, že svým pohledem do objektivu působím, jako že mám nějaké tajemství, což mě taky docela zaujalo, protože to není první člověk, který mi tohle řekl. Focení uteklo celkem rychle, bavilo mě a byl to pro mě příjemně strávený čas. Přesto, že jsem nejdřív byla nervózní, ale to je asi jasné, když člověk není profesionál, navíc já jsem ještě trémista a stydlín. Přesto, že do určité míry jsem trošku i exhibicionistka a focení tohoto druhu mě baví.
Ráda bych Vám sem dala výsledek, jak to všechno dopadlo, ale bohužel fotky ještě k dispozici nemám, ale až budou, slibuji, že se pochlubím, tedy pokud bude, s čím se chlubit :)
Mějte hezký a pohodový víkend,
T.
-----
I wish you all a good weekend,
Today I´d like to share with you my
experience of this week.
It´s been about a month since I´ve started
working in a law office. When I started, I heard that the office will soon have
a new website where you can find usual information about the specialization of
the office, about its employees... The short information about employees plus
pictures of them with the fact that in the foreseeable future a photographer
who also takes photos of famous people along with „make-up artist of movie
stars“ will arrive to the office to take photos two of us (me and my
colleague). I was quite surprised and, to be honest, I even began to look
forward to it, because I love this stuff, although I´m fairly shy. It also
comes to me interesting and moreover I´m not a lawyer at all and as well I´ll
be listed in the same place as real lawyers. So to get my way to the topic of
today´s article, the photo shoot was arranged for this Wednesday.
We had to take at least two different outfits.
We didn´t have to worry about make-up and hairstyle, because miss (or Mrs.)
make-up artist arranged both. Anyway, I can´t go out on the street without make
myself up a little bit. That´s what I also told the make-up artist, although
she told me I had a pretty skin. Well, it was rather by the make-up :D As for
the clothes, I couldn´t decide between a greenish shirt and white T-shirt, so I
took both, with the black evening trousers, either way the lower part wasn´t
seen. I also took the evening black dress, of which I feel they suit me (which
I can´t say exactly about all the dress :)) and which I just love.
So first of all the make-up was on turn.
Miss make-up artist told me that when I have extended eyelashes, and they´re
themselves quite expressive, so the make-up will only be in natural tones and
just such light. In addition you can´t use mascara on the permanent eyelashes,
or you may, but only with the special mascara that isn´t oil-based, but it´s
then quite difficult to cleanse the eyelashes. Moreover to apply mascara on the
prolonged eyelashes is completely useless because the lashes are expressive as
they are. So the make-up artist applied a little bit of make-up on my face,
then powder, blush in a light pink shade. The eye make-up was in such neutral,
natural tones. The basis for the entire eyelid was very light brown, perhaps more
of a beige shadow and then along the lash line on the upper and lower lid there
was a dark brown shadow. Even a little to draw the eyebrows, apply the pink lip
gloss and the make-up was done. Because I´m very curious person, I had to peek
what kind of decorative cosmetics is she using. So it was from the brand MAC
and Bobbi Brown.
Regarding to the treatment of hair... As I
have the bobbed hair, I´m used to wear my hair slicked (I don´t use an iron
because I can´t handle with it, but the bob then holds well even so), but
apparently the make-up artist didn´t like my slicked hair, so she took the backcombing
comb, with which she backcombed a few headsprings, tousled the hair and fix
with the hair spray. All the time I didn´t know what I look like :D I first saw
myself when the photographer showed me the first sample photos in his camera.
However I have to say that the lady (the make-up artist) is very skillfull, as
for the make-up and I liked how she made me up. With the hair I´m not fully able
to say, because I think that the tousled bob doesn´t fit me very much. Also I
wear my parting more on the left side because the centre parting doesn´t suit
me at all (and generally I´d say it suits only a few people), and she made this
for me more in the middle, but I also saw it afterwards :D However it didn´t
look so bad on the pictures. But I´m getting ahead of myself.
So the photo shoot comes into turn. As for
the taking photos I have to say that it
wasn´t my first professional photo shoot. It was my fourth, and so I approximately
knew what to expect. Despite the fact that every photographer is different and
has his own methods. Finally, I used all the pieces of clothing I brought. And
I have to say that how firstly I liked the most the dress for the photos, then
for the purpose of this shooting the best was paradoxically the white ordinary
T-shirt, which I initially didn´t want to even take. Because these dress work
well as a whole, but here was shooting mainly the portraits, so somewhere in
the level of the chest, and the overall impression of the dress was so pretty out
of context.
Otherwise, I need to say that Mr
photographer was really nice, pleasant and personable. No grouch, or screamed
at me because of I´m not a model and therefore I can´t completely look and pose
as he would imagined (that has already happened to me at one photographer). I
like the photo shoot, it amuses me, I also enjoy to pose and making craps, if I
can say it like that. But on the other hand I also get nervous, when I stand in
front of a professional and I want the result to be absolutely without any
mistake. Although it´s clear, when I´m not the professional, so it still has to
be taken like this that it won´t be without mistake :) Anyway probably the most
important in photography, if you ´re not the professionals, is how the
photographer stands to it, how is he leading you, if you feel comfortable and in
a relaxed manner with him. The last thing is probably a little problem, even in
my case it was a problem. Because to loosen myself completely and entirely I
can after some time. And this photo shooting lasted an hour, which it´s the
time when I began to loosen, but it was the end :D Also there was a problem,
that for a moment I laughed, and the eyes also, but then I suddenly laughed,
but the eyes didn´t. With that smile it´s also difficult for me, because when I
laugh, I laugh on the full mouth. Well, and the photographer wanted me more
like the smile without teeth. And that´s exactly the smile, that I can´t do on
the command. Mainly it seems to me that I look like a smiling idiot :D
Generally I´m used to laugh for the
pictures with my mouth from ear to ear, this is the most natural to me. And all
the other views and looks are unnatural for me and I feel like a jerk. So then,
while I was smiling as he wanted, but my eyes weren´t smiling, because that
smile, which he extracted from me, isn´t natural for me. Also he told me that
with my look into the objective I affect as I have a secret which I was quite intrigued
of because he´s not the first person who told me this. Photographing fled pretty
quickly, I enjoyed it and it was a plesant time for me. Although, I was nervous
at first, but it´s probably obvious, if one isn´t professional and moreover
I´ve got nervousness and I´m bashful. However to some degree I´m a little
exhibitionist and a photo shoot of this kind I enjoy.
I would like to put here the result of how
it all happened, but unfortunately the photos aren´t available yet. But I
promise, when I´ll get them, I´ll boast with them here, only when there´ll be something
to boast with :)
Have a nice and relaxing weekend,
T.
